Facebook

Zápisky z Bolívie - Díl 2. - Jízda po cestě smrti

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Po třech dnech strávených procházkami La Pazem bylo na čase zažít něco „akčnějšího“ (pokud nepočítám hon na bágly). Ráno v 08,00 nastupujeme do dodávky před agenturou Vertigo. S námi pojedou 2 průvodci, řidič a 6 dalších cyklistů. Ti přistupují před dalším hostelem a vypadají dost použitě. Předchozí den a noc asi dost kalili. Je jim všem kolem dvaceti. Čtyři kluci, dvě holky, Angličani, Norové a jeden Holanďan.

 

Dodávka vyváží nás i kola přibližně za hodinu k jezeru La Cumbre, kde začíná sjezd. Fasujeme kalhoty, bundy, helmy, rukavice, chrániče (nejsou na rozdíl od helmy povinné) a samozřejmě kola. Průvodci ještě od každého vybírají 50 blvs za vstup do národního parku. Celý sjezd měří 63 kilometrů a má převýšení 3500 metrů. Jezero La Cumbre leží ve výšce 4700 metrů nad mořem a končí se v Yolose, která leží ve výšce 1200 metrů.

Co si vzít na sebe? Začíná se totiž ve velké výšce, kde téměř mrzne a končí se v tropickém pralese. Nám se osvědčilo tričko s dlouhým rukávem, nejlépe z funkčního materiálu, mikina, normální kalhoty (ne džíny – jinak budete mít vlka) a sluneční brýle. Na kalhoty si natáhnete šusťáky a na mikinu bundu zapůjčené od agentury. Servisní dodávka jede po celou dobu sjezdu s mírným zpožděním za vámi a tak si je možné postupně oblečení odkládat. Docela dobrá vychytávka je si v drůhe půlce sjezdu při přestávkách stáhnout šušťáky na „půl žerdi“. Dost to pomáhá a větrá.

Ale nyní již k samotné cestě. Zapůjčená kola nejsou žádný módní výkřik, ale mají masivní rám, kotoučové brzdy a odpružení přední i zadní vidlice. Jdeme na to.


Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.





První část, asi 20 km, vede po asfaltové silnici v běžném provozu. Autobusy a náklaďáky tu jezdí pomalu, takže pokud pojedete 50 km/h a výše, všechny je předjedete. Osobní auta a dodávky zase předjedou vás, ale při předjíždění vás upozorní zatroubením. Je to přátelský signál. Netroubí kvůli tomu, že se jim motáte v cestě, ale abyste věděli, že vás budou míjet.

Po sjetí asfaltového úseku dostáváme svačinu a nasedáme do dodávky, která nás popoveze již na starou „death road“ bez asfaltu. Post-teenageři, kteří jedou s námi se sice chovají jako paka, ale jede jim to dobře. Lepší, než kdyby s námi jela parta německých párů středního věku jako u jedné z dalších skupin. Na „death road“ totiž samozřejmě nejsme sami, sjíždí ji dalších cca 5-8 skupin cyklistů s různými agenturami.

Naši průvodci jedou také dost svižně, takže v průběhu sjezdu několik těchto skupin předjíždíme. Dravým stylem jízdy dostávají naše kola celkem zabrat. Brzdové destičky mizí, stejně jako vzorek z plášťů. Na konci sjezdu zjišťuji, že zadní plášť, který byl na mém kole úplně nový, je na výměnu. Na první zastávce jdu na záchod, což je jakási betonová bouda opodál. No hrůza, že jsem radši nešel do přírody.

Následuje pár dalších úseků spojených s přestávkami na občerstvení a focení. Focení a videa dělají také průvodci. Co se týče stylu jízdy na „death road“ každý by měl jet tak, na co se cítí. Nevyplatí se soupeřit s někým, kdo jede lépe. Můžete si pak pěkně natlouct. Smrťáky se zde ale vyskytují již jen zřídka, podle průvodce se poslední stal v roce 2005.


V půlce cesty projíždíme vodopády San Juan. Jelikož je sucho, nejsou louže nijak hluboké. Pak následuje poslední stop na Cerro Rojo, kde je asi půlhodinová pauza. Na posledním úseku cesty se necháme vyhecovat ke sjetí single tracku mimo hlavní cestu. Je celkem prudký, se spoustou šutrů, takže mi to na jednom místě ujede a nezbývá než rychle seskočit ze sedla. Kolo se naštěstí skutálí jen o pár metrů dál, takže za pár vteřin jsem opět v sedle nikým nepozorován. Jízda končí v Yolose, kde nastupujeme do dodávky, která nás odváží do hotelu/kempu v Coroico. Tam je pro nás připraven oběd a je možné si dát sprchu, případně zaplavat v bazénu. Po zhruba 90 minutách odjíždíme zpět do La Paz po nově postavené cestě, která se klikatí horami. Do La Pazu přijíždíme až za tmy, něco po sedmé hodině večerní. 

Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.
Bolívie, díl 2.


Foto: Agentura Vertigo, Ivan Pešek (Lukáš si zapomněl dát do foťáku baterku a zjistil to až u La Cumbre)

You have no rights to post comments