Zápisky z Bolívie - Díl 5. - Potosí a návštěva stříbrných dolů v Cerro Rico

Hodnocení uživatelů:  / 0

Podrobnosti

Kategorie: Bolívie

Vytvořeno 1. 8. 2016 5:53

Napsal Lukáš Musil

Zobrazeno: 1202

Noc v Uyuni jsme nakonec strávili v hostelu Lilliana. Poměr cena/výkon dostačující. Za 180 blvs dvoulůžkový pokoj se snídaní, záchodem a sprchou. Dokonce byla k dispozici i elektrická kamínka a to bez příplatku. Taky jsme je pořádně nažhavili. Po snídani vyrážíme na bus terminál, chytit jeden ze spojů do nejvýše položeného velkoměsta na světě – Potosí. Jako první nám padne do oka autokar společnosti Diana Tours a tak za 60 blvs kupujeme 2 lístky. Asi v 09,15 se bus značky Mopar (made in Bolivia) rozjíždí, aby pár metrů za hranicemi Uyuni vypověděl službu.

Řidič se asi hodinu hrabe v motoru a pokouší se vozidlo nastartovat. Poté to na nátlak cestujících vzdává a volá někam pro pomoc. Za další půlhodinu u nás zastavuje další Mopar patřící konkurenční autobusové společnosti. Je naštěstí poloprázdný, takže pobere všechny uvízlé pasažéry Diana Tours. Cesta vede celou dobu po asfaltu a Mopar po 5 hodinách cesty přijíždí na staré autobusové nádraží v Potosí. Naše vytipované hostely se nacházejí v poněkud větší vzdálenosti od nádraží a tak nás čeká asi hodinový výšlap s batohy.

Nakonec zakotvíme v hostelu Eucalyptus za cenu 230 blvs pokoj. Sice drahé, zato poprvé s ústředním topením. Jdeme si před setměním prohlédnout Staré město. Cestou zpět si dáváme za 5 blvs pouliční hamburger a poté ještě na hostelu v jídelně pivo značky Potosíno (velmi hnusné). Jedna z těchto věcí rozhodí Ivanovo trávení, takže noc stráví v bolestech a ráno nemůže nikam jít. Musíme tedy zrušit plánovanou exkurzi do stříbrných dolů  o den si prodloužit pobyt v Potosí. Ještě píšu email do hostelu Sol Andino v La Pazu, že musíme svou rezervaci o den posunout. Reagují skvěle, do dvou hodin, že s námi tedy počítají o den později. Jelikož Ivan musí odpočívat, jdu Potosí prozkoumat sám. A jsem poněkud zklamán. Je to hlučné město se všudypřítomnými minibusy, které kouří jak dieselové lokomotivy. Smrad z výfuků je všude.

Jako první cíl jsem si zvolil rozhlednu Pari Orko, což má být rozhledna s otáčející se restaurací v nejvyšší nadmořské výšce na světě. Cesta k rozhledně nevede zrovna přátelským územím. Zejména v okolí ulice Avenida del Tinkuy to vypadá zajímavě. Nikdo si mě ale moc nevšímá. Konečně přicházím k cestě vedoucí k rozhledně. Stoupám, stoupám a najednou jsou přede mnou železná vrata. Rozhledna je zavřená. Navíc na mě začínají nevrle štěkat opodál stojící psi, tak se radši klidím procházet do centra.

V centru se nachází spousty škol a tak se při polední přestávce od 12,00 do 14,00 nedá v těchto místech skoro hnout. Ze všech stran se valí školáci v uniformách. Kvůli těm nejmenším hlídají u přechodů osoby v kostýmech bílých tygrů a pomáhají jim přejít ulici. Řidiči totiž chodce u přechodu  ignorují. Když si ale dáváte pozor, dá se přejít silnice skoro všude, nikdo tu moc rychle nejezdí. Historické uličky v Potosí jsou dost zanedbané, plné všudypřítomných elektrických drátů. K pozdnímu obědu si dávám plněné taštičky „salteňas“ a vracím se do hostelu.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Druhý den jsme již oba připraveni k prohlídce stříbrných dolů v hoře Cerro Rico, která je vidět z centra Potosí. Tyto prohlídky nabízí několik agentur, které zaměstnávají bývalé horníky. Prohlídka se totiž koná za plného provozu dolu. My si vybíráme agenturu Koala Tours, cena je 120 blvs/osoba. V 09,00 nás u hostelu nabírá minibus, který nás odváží k místu označenému horníky-průvodci jako „warehouse“. Fasujeme zde holínky, montérky a helmy se svítilnami. Za 10 blvs si je možno přikoupit šátek na ústa, v dole je totiž velmi prašno. Kupuje ho každý. Dále se ve „warehouse“ dělíme na španělskou a anglickou skupinu. V anglické nás bude pět. My dva, Ir a Irka a Holanďan. Jako průvodce je nám přidělen jistý ex-horník, který se představuje po jménem Milton. Jak jinak.

Oblékáme si hornické mundúry a jedeme na trh koupit dárky horníkům, kteří v dole pracují. Je to povinné. Milton ukazuje, co vše se horníkům hodí, od dynamitu po plastové flašky obsahující 96% alkohol. Naštěstí nemusíme nic vybírat, teta ve stánku připraví každému igelitku v hodnotě 10 blvs, ve které je sáček s listy koky a malá flaška 96 % dryáku. Přihazujeme ještě cigarety, takže nás igelitka vychází na 15 blvs. Pak se ještě zastavujeme v jakési zpracovně stříbrné rudy, toho času mimo provoz.

Konečně se rozjíždíme na Cerro Rico. Minibus nás odváží k dolu u horní části hory ve výšce cca 4400 metrů nad mořem. Milton a jeho pomocník si berou všechny dary a dávají si je do tlumoků na zádech. Během prodlídky je pak postupně pracujícím horníkům rozdávají. Zapínáme si světla na helmách a chystáme se na vstup do šachty. Předtím musíme nechat vyjet několik dvoutunových vozíků plných horniny. Tahají je ručně zhruba 16-20letí horníci se skleněnými pohledy. Bodejť by ne. Jak se dozvídáme od Miltona, v práci vůbec nejí, jen žvýkají listy koky a ucucávají ten 96% iron. Mimo to ještě do sebe lámou jakýsi nápoj na bázi redbullu. Vcházíme rychlým tempem do tunelu šachty a zhruba jednou za dvě minuty se vyhýbáme vozíkům nakrčení na kraji tunelu. Po zhruba 700 metrech rychlé chůze do nitra Cerra Rico si konečně můžeme odpočinout u sochy strážce podzemí, který vypadá jak čert. Horníci mu ale říkají strýček a Milton mu obřadně vkládá do tlamy zapálenou cigaretu. Pak vypráví, že byl 2 roky horníkem, protože potřeboval peníze. Měsíční mzda bolivijských horníků kolísá od 1500 do 30000 blvs, v závislosti na jak bohatou narazí žílu. Horníků je současné době v Potosí asi 12000, sdružených do několika syndikátů. Členem syndikátu se ale horník může stát až po 7 letech, mladší pro syndikát jen pracují.

Poté pokračujeme dál po naší cestě šachtou a v asi kilometrové hloubce narážíme na konec. Dva horníci zrovna v šachtě o patro níž připravují odstřel dynamitem. Jeden je v naší šachtě, připravuje patrony a podává je kolegovi o patro níž. Milton se ptá, jestli chceme slyšet odstřel. My s Ivanem, že ano, ostatní koukají. Nakonec se přidá irská holka a její partner. Holanďan ztrácí nervy a Miltonův společník ho musí odvést na povrch. Zalézáme do jakési vytesané sluje a čekáme na výbuch 3 patron. Ty asi za 5 minut postupně bouchají, viz video níže.

Miltona popadá kuráž, asi také pod vlivem kokových listů, kterých má v puse napěchovaných asi 20 deka a stále se přikrmuje. Jestli prý nechceme vylézt do horní šachty, kde kutá jeho kamarád. Samozřejmě, že ano. Výstup je trochu náročnější, asi jako na lehčí ferratu. Konečně se s Miltonem propracovávám k jeho kamarádovi, který zrovna vrtá otvory pro dynamit. Odpoledne chce udělat odpal celkem 7 patron. Koukám, že má vrtačku zapojenou v normální prodlužce, stlačený vzduch sem nevede. Milton s ním chvíli klábosí a pak se již vracíme ke zbytku výpravy. Ve štole již čeká pomocník, který vyvedl Holanďana a vrátil se zpět. Všichni se společně již také vydáváme na cestu na povrch. Ještě je nutno v hlavní štole uskočit před několika plnými vozíky, které se poměrně velkou rychlostí a s patřičným rachotem řítí po kolejích a za nimi vlají mladí horníci. Pak již po téměř 2 hodinách pod zemí vidíme světlo a vycházíme ven z dolu. Bývalí horníci nás poté vezou zpátky do “warehouse”. Tam vracíme erární montérky a dodávka nás pak odveze zpátky na hostel. Tam chvíli posedíme na recepci a pak jdeme chytit minibus, který jezdí na stanici Nueve Terminal, odkud vyjíždějí dálkové busy do La Paz (cena lístku 1,5 blvs). Nabídka spojů do La Paz je široká, nakonec volíme lůžkový spoj (cama bus) společnosti Trans Crucero za 90 blvs / osoba. Dají se ovšem sehnat i spojení normálními autobusy za 40 blvs, ale nevyspíte se. Trans Crucero přistavuje autobus značky Mercedes, který ve 21,30 odjíždí z Potosí. Řidič docela fest topí, takže nejsou potřeba ani deky. Cesta z Potosí do La Paz je vyasfaltována, bus vůbec nedrncá. Ostatně je asi v nejlepším stavu ze všech, se kterými jsme v Bolívii jeli. C La Pazu je již v 05,30, hodinu a půl před plánovaným příjezdem. 

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.

Bolívie, díl 5.