Na květnový prodloužený víkend jsme se s rodinkou rozhodli jet částečně do Polska a pak do Safari ve Dvoře Králové, kde jsme měli již několik měsíců dopředu rezervovaný pobyt ve zdejším Safari kempu. Jelikož do Dvora Králové to máme na jeden zátah autem dost daleko, chceme noc předtím přespat někde v bližší vzdálenosti, volba padá na městečko Dobruška. Denní program ale máme vymyšlený jinde. Ve vlakovém magazínu Českých drah jsem se dočetl od zábavném parku Mini Euroland se zmenšeninami významných staveb, který se nachází v polském městě Klodzko.
Jelikož jedeme od Nového Jičína máme to téměř při cestě do Dobrušky. Město se nachází ve stejnojmenném okresu, který je „vykousnutím“ Polska do území České Republiky mezi Javorníkem a Broumovem. Cesta do Klodzka vede po okresních silnicích není tedy nutné platit polské dálniční mýtné, které se tam na určitých úsecích vybírá. Mini Euroland se začal stavět v roce 2013 a leží úplně na okraji města. Parkuje se na štěrkovém parkovišti za 5 zlotých, parkování nahlásíte až u pokladny Mini Eurolandu. Vstupné pro čtyřčlennou rodinu činní 196 zlotých. Není to nejlevnější, ale budeme příjemně překvapeni. Park byl původně určený pro významné stavby polského Dolnoslezského vojvodství, ale časem zde přibyly i významné světové stavby jako Eiffelovka, socha Svobody, Braniborská brána, Fontána di Trevi a další. Matymu se malé domečky líbí, Karol se ale šklebí, že jí to nebaví. Mě to baví velmi, jelikož jsem ještě nikdy za svých více než 40 let, v podobném parku s tolika domečky nebyl. Zaujme mě netradiční miniatura parního vlaku v tunelu a následně se zájmem čtu vysvětlující ceduli (všechny mají text i v češtině). Jedná se o legendární tzv. „zlatý vlak“. Tuto soupravu údajně před koncem války vypravili nacisté na konci války a měla odvézt zlato, umění a jiné cennosti z Wroclavi do Německa. Vlak ale podle plánu nedorazil do stanice Walbrzych a po cestě zmizel. Údajně byl nasměrován do tunelového komplexu, vybudovaného jako nacistická podzemní továrna poblíž Walbrzychu a tunel nad ním byl vyhozen do vzduchu. Na vagonech vlaku mělo být mimo jiné naloženo více než 300 tun zlata. Po vlaku se pátrá dodnes, ale zatím se ho nikomu nepodařilo nalézt. Děti žádný zlatý vlak nezajímá, Matyho jen chvíli parní mašina, ale když zjistí, že nejezdí, tak ani to ne.
Jdeme dál a zjišťujeme, že Mini Euroland není jen park se malými stavbami. Před námi je pavilon s veverkami. Jsou ochočené a dají se krmit z ruky. Jídlo pro ně si nemusíte nikde kupovat, je připraveno přímo v pavilonu na krmítkách stačí si ho jen vzít do ruky a krmit veverku. Naneštěstí je jich většina má při naší návštěvě už plná bříška a spí v budkách. Venku je jen poslední hlavní žrout, kterého se samozřejmě snaží krmit všichni. Naše další kroky vedou k občerstvení a dětskému hřišti i Eiffelovky, kde jsou mimo skluzavek a pískoviště i zajímavé velké puzzle, které mohou děti skládat. Následuje další zvířecí atrakci a to pavilon papoušků. Je nutné si odložit batohy a bundy, při vchodu si nastříkat ruce dezinfekcí a jsme upozorněni slečno z řad personálu, že papoušci občas klovou. V pavilonu je strašný kravál, papoušci nejrůznějších velikostí řvou jeden přes druhého. Když nastavíte ruku a papoušek vás shledá neškodným, tak na ruku nastoupí. Jsme svědky komické situace, kdy se jedna paní snaží zbavit těžkého papouška ara, který jí sedí na ruce, ale on nechce jít, i když ho nabízí asi pěti lidem. Nakonec milostivě přeleze na Karoli ruku a pak se ho zas chvíli nemůže zbavit ona. Mě na ruku nechce nastoupit vůbec žádný, ani andulka, ať se snažím sebevíc. Po pavilónu papoušků, následuje pavilon velkých ptáků, kde se volně procházíte mezi pávy, plameňáky a dalšími opeřenci. V posledním pavilonu jsou tukani, ti už jsou ovšem za mříží, asi nejsou tak krotcí, jak vypadají.
Sedáme do auta a přejíždíme na místo ubytování do Dobruška, která je od nás vzdálena přibližně hodinu cestu. Jsme ubytováni v Penzionu Adler na náměstí F.L. Věka, ubytování je tu celkem ucházející. Lidově, ujde to. Večer jdeme na kratší procházku Dobruškou přes Archlebovy sady, kde je miniatura zříceniny hradu s tunelem, což se dětem líbí. Dojdeme až na nádraží, které vypadá velmi opuštěně, stejně jako zelená dieselová lokomotiva, u které se fotíme. Vracíme se zpátky na náměstí F.L. Věka, večeři si dáme v restauraci U jelena. I přes počáteční mrzení, kdy číšník dlouho nešel, se nám nakonec v restauraci líbí. Obsluha je ve finále velmi pozorná a jídlo chutná a cena velmi přijatelná. Točí pivo z místního pivovaru Dobruška. Po přenocování, snídani a koupi nočníku pro Matyho, který jsme zapomněli doma (doporučuji prodejnu Domácí potřeby Sluníčko na náměstí F.L.Věka, nočník za 69,- no nekup to), vyrážíme v 09,15 do Safari ve Dvoře Králové.
Z Dobrušky jsme v safari zhruba za půl hodiny a dostáváme k bydlení bungalov žirafa i s parkovacím místem. Dostáváme vstupní karty a vyrážíme do ZOO. Po vstupu se ihned řadím do fronty na Safari Truck, jelikož ten bývá rychle vyprodán, dostávám jízdenku na 13,15. Safari truck jezdí každých 15 minut, stojí 200,- Kč na osobu a vejde se do něj zhruba 30-40 lidí podle toho, který „truck“ pro vás přijede. Jezdí zde 2 džípy s návěsem, pak traktor Zetor se dvěma valníky a traktor Mercedes se dvěma valníky (tím si nejvíc přejeme jet, ale nejde si vybrat, co přistaví, tím jedete). I přes poměrně chladné květnové počasí je lidí v ZOO Dvůr Králové víc než dost. Jelikož doznívá epidemie zvířecí nemoci slintavka na Slovensku a v Maďarsku, do České Republiky se naštěstí nedostala díky opatřením na hranicích jsou sudokopytníci, které tato nemoc postihuje ještě omezeni ve styku s návštěvníky. Akce „krmení žiraf“ je zrušena, ale ve své ohradě jsou, hroši dokonce nejsou vůbec ve výběhu. Sloni jsou radši také drženi v uctivé vzdálenosti od plotu jejich výběhu. I když je 15 stupňů, děti chtějí zmrzlinu. Je jim vyhověno, sednem si na lavičku a bavíme se hrou, který návštěvník ZOO se podobá nějakému zvířeti. Pak jdeme na oběd, bohužel v místní „kantýně“ nemají žádné jídlo pro Matyho, který nesmí nic co obsahuje mléko, tak jdeme do restaurace Safari pivovaru. Pak se již blíží jízda našeho „safari trucku“ tak hurá na nástupiště. Traktor Mercedes tam ale není. Zaparkován je džíp a Zetor. Naštěstí vyjíždí aspoň Zetor a tak pojedeme vysoko na valníku s větším rozhledem (džípy mají návěs asi o 1 metr nižší). Traktor Zetor řídí sympatický pán s bříškem, který celou jízdu i stručně a vtipně komentuje (Matymu zamává i další den, když kolem nás traktorem projíždí). Večeři máme z vlastních zásob, dá se ale zajít i do venkovní restaurace v kempu. Druhý den v safari začíná snídaní v budově Safari pivovaru, kam si z kempu musíme cca 500 metrů dojít. Je zde strašně lidí a fronta na 15 minut, než se dostanete s tácem ke krmítku. Na druhou stranuje jídlo velmi dobré.
Celý den se pak různě procházíme v ZOO, s Matym jdeme do vily, kde galerie obrazů dinosaurů od malíře Zdeňka Buriana, a bývalá kancelář Josefa Vágnera, ředitele ZOO Dvůr Králové v letech 1965-1983, který safari založil. Josefa Vágnera obdivuji a o jeho afrických výpravách jsem přečetl v dětství několik knížek. Na jedné z fotek ve fotogalerii si můžete přečíst stručný popis jeho výprav do Afriky. V neděli se vracíme zpátky domů, na snídani ráno už není naštěstí tak narváno. Po opuštění kempu v 10,00 a vrácení vstupních karet dostáváme ještě celodenní vstupenky do ZOO. Jsme tam ale asi už jen hodinu, viděli jsme již vše. Cestou domů se stavíme v Litomyšli na krátkou procházku po městě, okolí a zmrzlinu. Parkování na Smetanově náměstí je v neděli zdarma. Zmrzlinu si dáváme (respektive Zuzi, Karol a Maty, já zmrzlinu nerad) v kavárně v Klášterní zahradě. Zde se dobývám do jakéhosi eurozáchodu za 10 korun, naštěstí mě pán z kavárny upozorní, že můžu jít do jiného veřejného záchodu hned vedle zdarma. V Klášterní zahradě nás zaujme obří zrcadlová koule, dílo sochaře Rudolfa Burdy. Poslední zastávkou našeho výletu je Bistro u Draka v Líbivé u Mohelnice, které provozují Zuzčini kamarádi. Mají vynikající poctivý kebab, včetně speciální verze s tvarůžky i točenou zmrzlinu i kávu, vše za super ceny. A pak již necelých 100 km domů.
Foto: Lukáš Musil, Zuzana Musilová