Články

Někdo mi by mohl říci, že ujet 106 kilometrů v jižních Čechách je v pohodě, samá rovina jako v Holandsku, ale to není v případě této trasy zrovna pravdivé tvrzení. V této trase zamíříme z Tábora na exkurzi jaderné elektrárny Temelín, do Týna nad Vltavou a pak podél řeky Lužnice, přes Bechyni zpět do města Tábor.

Vyrážíme v sobotu ráno 30. 5. okolo osmé z penzionu Relax, nacházející se u kruhového objezdu naproti Policejnímu ředitelství mezi Táborem a Sezimovým Ústím. Sjíždíme k řece Lužnici, za kterou následuje poměrně příkrý, ale krátký stoupák. Pokračujeme neznačenou polní cestou. Něco se nám ale nezdá. Kostel na obzoru. Chvíli přemítáme, jestli už to není Soběslav. Není, čím víc se přibližujeme, je nad nebe jasnější, že se vracíme do Tábora. Pouze jsme objeli pole. Nejsme ovšem nervní a po chvíli rozmyšlení se vydáváme další neznačenou cestou podél kolejí. Ta je již zhruba ve směru, kterým chceme jet.

Přijíždíme na značenou trasu do obce Větrovy. Odtud pokračujeme po cyklotrase 11 směr Hněvkovice, Temelín. Za Větrovy to začíná. Pořádný táhlý stoupák, za kterým následuje prudké klesání. Toto se dnes bude opakovat ještě zhruba 20x. Jedeme stále po trase 11 přes Oboru a Želeč.

V obci Želeč dnes poprvé navigačně chybuji a posílám výpravu doprava do Bezděčína. Sjíždíme další kopec, abych vzápětí v Bezděčíně zjistil, že se mělo jet opačným směrem. Ostatní členové výpravy trochu frflají, ale bez většího nadávání se vrací do Lomu, kde zatáčíme již správně do Hlavatců.

Svítí slunce, ale fouká dost nepříjemný vítr. Jako naschvál naše trasa vede samozřejmě proti větru. Za Rytířským rybníkem, nacházející se za Hlavatci, se rozhodujeme zkrátit si trasu lesem po žluté turistické stezce. Není to naštěstí žádný chodníček, ale široká lesní cesta s pevným povrchem. Tlačí nás totiž trochu čas. Zapomněl jsem v úvodu zmínit, že v Temelíně musíme být ve 13,30. Pokračujeme lesem po neznačené cestě až do obce Nová Ves. Díky této zkratce naháníme tak 20 minut času, který jsme ztratili blouděním.

Pokračujeme po silnicích 137 a 159. Temelín je už na obzoru, ale stále zhruba 15 kilometrů vzdušnou čarou. My musíme po zemi, takže nás čeká pár stoupáků přes Záhoří, Čenkov a Smilovice. Pak již cesta klesá k přehradní nádrži Hněvkovice, sloužící jako zásobárna vody pro elektrárnu Temelín. Přejíždíme hráz a začínáme stoupat k Temelínu. Zatímco u přehrady lehce poprchávalo, teď přichází prudký déšť. Zrovna když stoupáme liduprázdnou krajinou, takže se není kam schovat. Jedině do lesa, kde prší dvakrát. Po zhruba 30 minutách pomalé jízdy do kopce přijíždíme k informačnímu centru elektrárny, zřízeného ze zámečku Vysoký hrádek.  Uvnitř si  můžeme dát aspoň kafe z automatu a trochu se osušit.

Autobusem přijíždí skupina důchodců z Hodonína, se kterou máme absolvovat exkurzi. K našemu zklamání se ovšem žádná prohlídka nekoná. Můžeme si prohlédnout interaktivní expozici v informačním centru a pak bude následovat 40 minutová přednáška v sále centra. Jak nám sděluje paní průvodkyně, dovnitř elektrárny můžou pouze výpravy z technických škol, spřízněných podniků a různých dodavatelů. Musíme se tedy spokojit se společnou přednáškou s důchodci z Hodonína. Nutno uznat, že je zajímavá, střídají se různá promítání, dokonce i s 3D brýlemi. Vysvětlí vám, i pro laika pochopitelně, princip fungování jaderné elektrárny.

Jaderná elektrárna Temelín leží přibližně 24 km od Českých Budějovic a 5 km od Týna nad Vltavou. Elektřinu vyrábí ve dvou výrobních blocích s ruskými tlakovodními reaktory VVER 1000 typu V 320. Odběr technologické vody je zajištěn z vodního díla Hněvkovice na Vltavě, jehož vybudování bylo součástí výstavby elektrárny.

Investiční záměr stavby jaderné elektrárny Temelín byl vydán v únoru 1979, úvodní projekt byl zpracován Energoprojektem Praha (EGP) v roce 1985 a vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v roce 1987. Po listopadu 1989 bylo v nových politických a ekonomických podmínkách rozhodnuto o snížení počtu bloků ze čtyř na dva. V průběhu stavby byla modernizovaná technologie, využívající nyní zařízení od americké firmy Westinghouse. V červenci 2000 bylo zavezeno palivo do reaktoru. Dne 21. prosince 2000 vyrobil první blok první elektřinu.

Paní přednášející také uvádí, že přehrada Hněvkovice, z níž Temelín odebírá vodu, se nachází 5 kilometrů od elektrány s převýšením 130 metrů. Odtamtud přijeli tamti pánové na kole, dodává a ukazuje na nás (asi jí to řekl Jakub, ale spíš Petr, před přednáškou). Dmeme se pýchou a očekáváme potlesk od důchodců z Hodonína. K našemu velkému zklamání je vůbec nezajímá kolik jsme toho ujeli a civí dál na promítací plátno.

Po přednášce ještě vyjíždíme alespoň k bráně do elektrárny, kde děláme společné foto. Už neprší, mezi mraky vykukuje slunce, ale vítr je stále stejný. Od elektrárny zamíříme po cyklotrase 1095 směrem do Týna nad Vltavou. Dá se jet i kratší trasou přímo, ovšem po frekventované silnici 105, na které se nejede na kole zrovna příjemně. V Týně přejíždíme řeku Vltavu a po menší pauze s občerstvením u Billy, pokračujeme jak jinak než dokopce. Cesta vede po cyklostezce 1093 do obce Koloděje nad Lužnicí, kde se nachází zámek Mitrowitz.

Od zámku pokračujeme podél řeky Lužnice po cyklotrase 1093, za chatovým táborem Hvožďany trasu opouštíme a jedeme stále podél řeky po turistické červené stezce. Místy je nutno kolo vynášet přes různé skalní překážky. Nic náročného, ale na trekovém nebo nedejbože silničním kole by byla tato trasa jen velmi obtížně průjezdná. Na horském kole se dá jet bez problémů. Z lesa vyjíždíme na rozcestí Smutná, kde je krásný výhled na hrad Bechyně, nacházející se na ostrohu nad Lužnicí.

Nedá nám to, a vyjíždíme po serpentinách po červené stezce nahoru k hradu. Na náměstí v Bechyni následuje kratší občerstvení a odtud se vydáváme po cyklostezce číslo 1136 směrem Tábor.

Máme v plánu sjet opět k Lužnici a pokračovat po červené turistické až do Tábora. To se nám bohužel nedaří. Sjíždíme k řece, ale červená nikde. Je nutno vystoupat opět nahoru. Někteří členové výpravy vypadají už naštvaně. Sjiždíme jinudy znovu k Lužnici, ale červená opět nikde. Aby mě ostatní nezabili, radši nenavrhuji podruhé vystoupat, ale zkusit najít červenou další cestou. Do Tábora pojedeme tedy po silnici. Cesta zpočátku vede po cyklostezce 1136 přes Hutě a Černýšovice. V Bechyňské Smolči zatáčíme kvůli zkrácení cesty do Tábora po frekventované silnici 137 vedoucí z Týna nad Vltavou. Musíme po ní ujet zhruba 10 kilometrů do Malšic přes ves se zajímavým názvem – Všechlapy.  

V Malšicích jsme zhruba na 95 kilometru výletu, je okolo šesté večerní. Je nutno doplnit cukry, tak nám přichází vhod místní pouť. Místní stánky totiž cukrovinkami přímo oplývají. Martin si kupuje jakousi kokosovou tyč, Honza čtyřbarevné švejžužu. Chutná stejně jako kdysi. Hnusně.

Z Malšic je to již jen kousek do Tábora a konečně můžeme sjet ze silnice 137. Po cyklostezce 31 míříme do vsi Lom, kde jsme byli již ráno. Pak vlevo do kopce na Větrovy. A těsně před Větrovem doprava na cyklostezku 1206 vedoucí přes Radimovice do Sezimova Ústí. Zde trháme rychlostní rekordy. Na 2 kilometrech cesta klesá o 100 výškových metrů. V Sezimově Ústí přejíždíme po lávce, dnes již po několikáté řeku Lužnici, a po několika minutách jsme zpět u hotelu Relax.



MAPA TRASY ZDE (nepočítá s +/- 10 kilometry bloudění)

Délka trasy: 106 km

Terén: kopcovitý