Facebook

Články

Řecko 2005 - Kréta

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Roku 2005 jsme se s Tomášem rozhodli prozkoumat antické Řecko. Opět jsme byli líní a teď cituji Tomáše z jeho článku o Španělsku, nevím co nás to popadlo, rozhodli jsme navštívit opět cestovní kancelář Fischer. Po chvíli rozvažování, která destinace v Řecku by pro nás byla asi nejoptimálnější, jsme zvolili ostrov Kréta. Po zkušenostech se Španělskem jsme bez mrknutí oka vybrali dvouhvězdičkový hotel, bohužel jsme ale v katalogu přehlédli upozornění, že je poněkud kvalitativní rozdíl mezi hotely ve Španělsku a Řecku a dvě hvězdičky Řecku znamenají ve Španělsku něco mezi hostelem a ubytovnou. Avšak v netušení ničeho zlého jsme vyrazili v polovině července na letiště v Ruzyni.

Pravda, odlet v 05,00 ráno je nic moc, zvláště když jste odkázáni na pražskou noční MHD, ale po pětihodinovém čekání jsme konečně vzlétli směr jih. Po tříhodinovém letu, během kterého stálo za zmínku snad jen nevábné jídlo (omeleta s mrkví) a okamžik, kdy pilot zahlásil že po pravé straně můžeme vidět Athény, které jsou z té výšky k nerozeznání třeba od Bukurešti (což ovšem nezabránilo tří čtvrtinám cestujících, aby se nahrnuli na pravou stranu a nahnuli letadlo:) přistáli na letišti v hlavním městě Kréty – Heraklionu. Po klasické proceduře identifikace turistů za účelem rozdělení do hotelů, jsme nasedli do zánovního autobusu značky Mercedes, který vyrazil vysušenou krajinou do oblasti Chersonissos, kde se nacházel hotel Dimico, kde jsme měli týden pobývat. 

Autobus nás sice vyklopil na hlavní ulici a čekalo nás ještě cca 500 m pěšky, ale došli jsme k celkem zvenčí příjemně vypadajícímu malému hotelu, avšak jaké bylo naše překvapení, když nám bylo sděleno, že budeme bydlet v domku přes ulici, který patří k hotelu. V domku příliš útulno nebylo, celé odpoledne nám svítilo slunce do oken, takže v pokoji nastávalo peklo padesáti stupňů Celsia (nakonec jsme to vyřešili loupeží větráku, ze skříně uklizeček), lednička nikde, záchod smrděl. Ke všemu naši sousedé dělali bugr celou noc a absolutně nereflektovali na bušení do zdi a nadávání. Snídaně byla podivná a nechutnala nám, stejně jako večeře, ale dost bylo kritizování. Ráno jsme se šli rozhlédnout po Chersonissosu (nebo Chersonissu nevím jak to správně napsat) a co jsme viděli? Klasické turistické městečko s jednou dlouhou hlavní třídou, kterou nebylo lehké přejít jelikož je to zároveň hlavní silnice spojující západní a východní část ostrova. Do toho se ještě motaly desítky skútrů a motorek. Po shlédnutí nevábně vypadajících městských pláží nepříliš velké rozlohy s kupou placených lehátek a spoustou lidí jsme zatoužili po vlastních skůtrech, abychom jsme se mohli svobodně vydat na kteroukoliv pláž na ostrově a vydali jsme se do půjčovny skutérků

Jelikož jsme byli v jízdě na skútrech nezkušení tak jsme si první den půjčili na zkoušku jeden skútr. Tomáš na něj nedočkavě naskočil, zatáhl za plyn a skútr málem odjel bez něj. Po dvouhodinovém procvičování jízdy na skútru v odlehlé uličce za hotelem, kde nás nikdo neviděl, jsme se vydali do plného provozu za město Chersonissos. Po asi patnácti ujetých kilometrech jsme narazili na krásnou písčitou pláž s mělkým mořem a krásnými dívkami. Takže paráda, pláž byla nalezena, večer jsme vrátili skútr (měli jsme ho půjčený pouze na 1 jeden den, co kdyby nám to náhodou nešlo) dali pár pivek a šli chrnět. Druhý den se vydali si půjčit už skútry dva a to na několik dní. Prošli jsme snad všechny půjčovny ve městě, nenechali se nikým obměkčit ani nalákat (prodavači jsou zde velmi otravní a vlezlí) a po delším uvažování jsme se rozhodli pro dva kvalitní stroje italské výroby značky Piaggio na čtyři dni za devadesát euro včetně pojištění. Tímpádem jsme měli Krétu hned jako na dlani a mohli jsme začít plánovat kam vyjedem. Nutno uznat, že devadesát eur mínus nám udělalo docela čáru přes rozpočet a museli jsme omezit večerní přísun piva. Po večerním křtu našich motorek pivem značky SPAR :-) jsme spokojeně usnuli. Na další den jsem naplánoval cestu do největšího města Kréty, samotného Heraklionu spojenou s prohlídkou paláce Knossos. Po snídani a ranním pivku (na Krétě je povoleno tuším 0.2 promile, takže se nekonalo žádné silniční pirátství) jsme se rozjeli natankovat a doplnit olej.

Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005

 

Skútry jsme totiž obdrželi s oběma nádržemi úplně vyschlými. Na Shellce jsme si nechali natočit plnou a hurá do Heraklionu. Cesta 50 km na rušné silnici probíhala celkem svižně , oba stroje šlapali jak hodinky rychlostí 80 km/h. Jízdu po Crete highway ovšem nepřežily moje nově zakoupené sluneční brýle, které praskly po čelním nárazu s letícím čmelákem. Kolem 12,00 jsme dorazili ke Knossosu. Tam byla fronta na lístky cca na půl hodiny a pekelné vedro. Po úspěšném vystátí fronty a zakoupení lístků nás jsme vpadli dovnitř, v pekelném horku jsme prošli tento komplex s českým průvodcem (neplatili jsme ho, jen jsme se “nenápadně” pohybovali za českým zájezdem). Poté jsme se rozjeli zpět na naši oblíbenou pláž, která byla vzdálena asi hodinu jízdy od Heraklionu. Tomáš byl Knossosem docela zklamán a označil tuto antickou památku za kopu šutrů – proti gustu... Dovolená se přehoupla do druhé půlky a my jsme ráno opět na sedlech našich superbiků, s helmami na hlavách, a v pekelném vedru vyjeli na další výlet tentokrát do krétských hor na prohlídku jeskyně poblíž městečka Psychro. Po nastoupání cca 800 výškových metrů (skútry při tom stoupání značně funěly a bumbaly benzínek) se okolní teplota stala příjemnější a foukal chladný větřík. Ve vesničkách v horách jakoby se zastavil čas, babky v černých šatech směřovaly do kostela, dědkové posedávali na zahrádkách vesnických kaváren a klábosili, mladí na traktorech z roku 1950 pracovali na poli. Při zastávce v jedné vesnici nám babka nabízela jestli se nechceme vyfotit s jejím oslem, ale cena 1 euro za oslovo zapózování na fotce se nám zdála přemrštěná.  

    Prohlídka jeskyně nás nezklamala, krásné krápníky a skoro až ledový chládek uvnitř. Po zpáteční cestě jsme si dali tradiční večerní rituál, pláž (kde jsme si zaházeli s frisbee ve vodě), večeře, pivo, spát. Náš třetí a poslední výlet směřoval do jakési horské průrvy na východě ostrova, kterou Tomášovi doporučil jeho strýc. Po celkem příjemných 60 kilometrech na pobřežní silnici jsme si udělali přestávku v přístavním městě Agios Nikolaos, kde jsme se hravě, díky mrštnosti našich strojů, prokousali dopravní zácpou. Po dalších 50 kilometrech bloudění, navigoval Tomáš se svým vytříbeným smyslem pro orientaci :-), nás nakonec mapa zavedla na polní cestu s velkými výmoly a skútříky začali vařit, zejména ten můj, takže jsem musel sesednout, zhasnout motor a chvíli tlačit dokud motor nevychladl. Průrva nakonec byla úplně jiná než za kterou jsme původně vyrazili, ale skála jako skála. Na zpáteční cestě jsme se poněkud kuriózně ztratili jeden druhému. Na jakési křižovatce jsme totiž odbočili každý jiným směrem. Po asi 15 minutách čekání na Tomáše (on zase na jiném místě čekal na mně) jsem se rozhodl pro sólo cestu zpět jelikož, jsem měl zásobu benzínu tak tak a kdybych se vracel skončil bych někde v pustině bez benzínu. Cestu do hotelu jsme oba úspěšně našli každý sám, měli jsem naštěstí každý svou mapu. Poslední den jsme museli motorky vrátit , takže jsme se jen poflakovali po městě a nudili, jelikož nám zbylo v kapsách jen pár posledních “euráků“. Pak nás čekala už jenom cesta zpět na palubě letadla společnosti Fischer. Celkově říci, že to nebylo zas tak špatné, ale bez motorky by to za moc nestálo. Proto každému kdo navštíví Krétu doporučuji zapůjčení něčeho motorizovaného.
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
Řecko 2005
 

  

You have no rights to post comments