Články
Kokořínské bludiště
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 26. 2. 2014 11:19
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 2197
Dnešní výlet nás zavede na Kokořínsko. Konkrétně do oblasti nazvané Kokořínské pokličky. Za krásného nedělního rána vyjíždíme z Dejvic a okolo desáté hodiny jsme na začátku našeho výletu, v městečku Mšeno. Parkujeme na okraji na jakési návsi a po zelené značce vyrážíme na trasu. Pozor, zelená značka začíná poněkud nenápadně. Z hlavní silnice zahnete doprava, do úzké uličky mezi domky, a vyjdete do polí za Mšenem.
Trasa je zpočátku bahnitá, ale to se dalo čekat, jaro je tu. Na rozcestí Bílka pokračujeme po modré, cesta se svažuje do tzv. Náckovy rokle. Pak klesáme roklí zvanou Apatyka, je v ní pěkná zima. I přesto, že se slunce snaží, až do rokle nedosáhne. Kolem cesty můžeme vidět první pískovcové útvary nazvané Praděd, Černá věž, Žlutá věž a tak podobně. Jak se dovídáme z informační cedule, Apatyka se rokle jmenuje proto, že je zde hojný výskyt léčivých bylin. Zajímavé je, že tyto byliny jsou typické spíše pro horské oblasti. Je to dáno tím, že v rokli je velká teplotní inverze. Na jaře se prohřívá jen horní vrstva vzduchu v rokli, dole zůstává studený vzduch. Paradoxně právě proto rostou horské byliny na dně rokle a teplomilné rostliny až vysoko nad roklí. Dole v rokli zůstává studený vzduch po celý rok, v létě je zde průměrně pouze okolo 13 stupňů Celsia. Na dně Náckovy rokle děláme foto a pokračujeme dál po modré trase.
Asi po šesti kilometrech přicházíme k parkovišti. Jsme u skalního útvaru pokličky. To co jsme sestoupali roklí musíme nastoupat zpět nahoru. Bude to rychlé, ale namáhavé. Převýšení asi 120 metrů musíme zdolat po schodech vedoucích k pokličkám. Schody byly vybudovány už za první republiky, jsou to dřevené trámy, částečně zapuštěné do země. Poslední část schodů už jsou klasické dřevené schůdky.. Výhled do krajiny od pokliček je nic moc, vše zakrývají stromy. Dáváme si menší svačinku a šlapame dále po modré. Ta vede po vrstevnici lesem, víceméně stále po rovince. Míjíme pískovcový útvar zvaný Žabák, dále tzv. průsečnou skálu (cestu v pískovci zbudovanou švédy v třicetileté válce) a přicházíme ke švédskému valu. Ten byl opět zbudován švédy v místě jejich tábořiště roku 1643. Zde měníme trasu z modré na žlutou. Ta vede do místa zvaného bludiště. Je to labyrint pískovcových skal. Sestup do něj je strmý, vlastně musíte sešplhat po skále dolu. Sestup je jištěn řetězem, kterého se můžete přidržovat. Pak již zde nejsou žádné překážky, dá se volně pohybovat v uličkách vytesaných do pískovcových skal. Martin vylézá na jednu skálu za účelem lepšího výhledu do krajiny, ale marně. Bludište se nachází v údolí, a i přes zdání vysokých pískovcových skal, odtud přes stromy vidět nikam není. Vracíme se po žluté a po silnici z Romanova jdeme zpět do Mšena. Zajímavostí po cestě je bývalá kaple svaté Máří Magdaleny. Tato kaple, původně zasvěcená svatému Romanovi, stávala poblíž zámku, který nechal jeho majitel hrabě Věžník zbourat a postavil si nový v Lobci. Poté byla kaple zasvěcena Máří Magdaleně, ale roku 1863 vyhořela a pak byla přestavena na obytný dům.
Pěší výlet: Mšeno u Mělníka, Kokořínské pokličky, Romanov, Mšeno u Mělníka
Délka: 11.5 km
Cesta na místo
Poprvé bude následovat Gastronomické okénko.
Výběr restauračních zařízení ve Mšeně je pro neznalé celkem omezen, procházíme kolem čínské restaurace. Tu všichni jedním hlasem zamítáme, jdeme dál Mšenem.Na náměstí nacházíme hospodu s názvem Restaurace u zlatého lva. Zvenku vypadá celkem solidně, jdeme dovnitř. V lokálu se nachází pár místních štamgastů sledujících hokej. Jsou dve hodiny odpoledne, tak seznam hotovek na jídelním lístku je pěkně proškrtán. Zbývá vepřová s knedlíkem, cosi se zelím a smažený hermelín se slaninou a bramborem. Všichni chceme hermelín, bohužel starší, otrávená číšnice nám sděluje, že mají už pouze jeden. Gentlemansky ho tedy necháváme Heleně, zbytek výpravy se spokojí s obyčejným smažákem-eidamem s bramborem a tatarkou. Za dvacet minut se nám nesou smažené pochutiny. Otrávená číšnice nám je podává, přeje "brou chuť" a odchází. Máme hlad, pouštíme se do jídla a čekáme, že tatarku přinese za chvíli. Marně. Nepřinese nic. Helena to reklamuje, je odbyta tím, že "tatarka k tomu psaná neni". Argumentujeme, že jsme si ji objednali zvlášť. "Fakt jo? Tak já vám ji přinesu." To už nepříjemně zavrčim, že jsme v půlce jídla, tak ať už ji nenosí. "Hmm, tak jo."
Hodnocení Restaurace u Zlatého lva, Mšeno (bodování od 1 do 10, 1 nejhorší)
- Ceny - 8 - za smažák s vařeným bramborem a malinovkou do půlitru jsem platil 103,- Kč
- Obsluha - 4 - kolegyně staré servírky se celkem snažila, ale dojem ze své spolupracovnice už nespravila
- Prostředí - 5 - klasická hospoda třetí cenové
- Zakouřeno - 5 - kouřit se tam smí, ale kromě štamgastů, tam nikdo moc nevykuřoval