Facebook

Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Trasa se dá začít libovolně v severozápadní části Prahy. My jako start zvolili Císařský ostrov. Odtud pokračujeme po pravé straně Vltavy cyklostezkou A2 do Klecan a pak po červené turistické stezce do Husince. Projedeme kolem skalního útvaru Pasáček, který připomíná lidskou hlavu. Dá se na něj snadno vylézt, dělá to skoro každý. A jelikož to dělá skoro každý, tak je skála ošlapaná a kluzká, takže pozor na uklouznutí. K pasáčkovi se také vztahuje pověst. Údajně pásl ovce pro zlou čarodějnici a když mu jednu zadávil vlk, čarodějnice ho za trest proměnila v kámen.

Od skalního útvaru Pasáček pokračujeme osadou Řež a u Výzkumného ústavu najedeme na „oblíbený“ úzký chodníček vedoucí nad strmým břehem Vltavy. Po zhruba čtyřech kilometrech chodníček končí u přívozu v Máslovicích. Zde budeme dnes poprvé a naposledy významněji stoupat. Do Máslovic se od přívozu dá jet dvěma směry. Buď konvenčně po cyklostezce 7 do Vododochod a pak se vrátit zpět, nebo nekonvenčně po naučné stezce. Tuto cestu volíme my a je hodně drsná. Na 650 metrech vystoupá cesta o 100 výškových metrů. Nahoře toho máme plné brýle.

V Máslovicích se nachází minimuzeum másla. Vstupné je 30,- korun/osoba, tak se ho rozhodujeme navštívit. Expozice je nevelká, čítá jednu místnost plnou máselnic, odstředivek a různých tlouků. Dozvíte se zde však zajímavé informace o mléku, kravách a výrobě másla. Zajímavý je i interaktivní model krávy. A co se tedy můžete v muzeu dozvědět?

Domácká výroba másla byla jedinou formou výroby másla až do konce 19. století. V roce 1872 byla vynalezena odstředivka, která umožnila postupné zavádění průmyslové výroby másla.

Vedlejším produktem výroby másla je podmáslí. Aby bylo máslo zbaveno zbytků podmáslí, po utlučení se hnětlo. Velké hroudy másla se hnětly na prkénku pomocí rýhovaného válečku zvaného trdlo. Na podobných, ale mnohem modernějších válečcích se dnes točí ve stáncích sladkost zvaná trdelník.

A také něco o krávě. Hmotnost krávy se pohybuje podle plemene od 450 do 700 kg. Ve velkém rozmezí se pohybuje také produkce mléka. V dobrých chovech se pohybuje mezi 5000 – 6000 litry na krávu ročně. Jednou za rok se krávě obvykle narodí jedno tele o hmotnosti 35-40 kg.  Nejvyšší dojivosti dosahují krávy obvykle po pátém teleti, pak jejich dojivost klesá.

Obohaceni novými informacemi vyjíždíme z Máslovic směr Čakovičky po silnice 24219. Hned za Máslovicemi je vidět jako na dlani letiště Vodochody, bohužel se na něm nic nehýbe. Zatáčíme do Postřižína a odtud pokračujeme po silnici 522 do Odolené Vody.

V její části zvané Dolínek projíždíme kolem rodného domu básníka Vítězslava Hálka, který zde prožil první 4 roky života. V domě je nyní expozice seznamující s životem a dílem Vítězslava Hálka připravená na počátku šedesátých let minulého století Památníkem národního písemnictví v Praze. 

Odtud je to již jen kousek do Panenských Břežan. V této obci se nacházejí dva zámky – Dolní, v současné době veřejnosti nepřístupný. Jeho majitel si nepřeje žádnou publicitu a tak zámek zabarikádoval oplocením a všude rozvěsil cedule se zákazem fotografování. Dolní zámek byl stavěn od roku 1840 a během II. světové války v něm bydlel Reinhard Heidrich.

Horní zámek je zajímavější. Na kole si k němu vyšlápnete kratší kopeček. Zámek patří oblastnímu muzeu Praha-východ, které v něm buduje muzeum odboje, v době naší návštěvy byl tedy nepřístupný. Váže se k němu ale zajímavá historie.

Zámek sloužil původně jako rezidence abatyší benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Do jeho majetku patřily rovněž Panenské Břežany společně s několika vesnicemi v okolí od třicátých let 13. století. V následujícím století odtud čerpal své příjmy také jeden z kanovníků kolegiální kapituly ustavené u svatojiřského kláštera. V průběhu husitských válek klášter o zdejší majetek přišel ve prospěch měšťanů Starého města Pražského a později ho složitými cestami získával zpět. K roku 1441 se v Břežanech uvádí také tvrz. Zda ale stávala na místě pozdější rezidence, není spolehlivě doloženo. Počátkem 18. století svatojiřská abatyše Františka Helena Pieroni de Galliano rozhodla o přestavbě své rezidence v Panenských Břežanech spolu s obnovou vesnice, která byla silně poničena požárem. Při této příležitosti rovněž nechala v blízkosti rezidence vystavět zděnou kapli sv. Anny, pro jejiž výstavbu rovněž získala slavného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Kaple vysvěcené 21. 8. 1707 sloužila potřebám věřících z okolí.

Svatojiřské benediktinky přišly o Panenské Břežany spolu s rezidencí a kaplí v roce 1782 v důsledku osvícenských reforem Josefa II. V 19. století náležel zdejší statek spojený se sousední Odolenou Vodou barunu Matyáši Bedřichu Riese-Stallburgovi, který v Panenských Břežanech vybudoval dolní zámek v empírovém stylu. V první polovině 20. století se na horním zámku vystřídali jako majitelé dva významní podnikatelé – Ferdinand Bloch-Bauer a Bedřich Gerstel. Po okupaci republiky nacisty byl zámek zabrán ve prospěch Německé říše a usadil se v něm pozdější protektor K. H. Frank. Po konci války přešel zámek do vlastnictví státu, který v něm později zřídil domov seniorů.

Z Panenských Břežan pokračujeme přes obce Předboj a Kojetice do Čakoviček. Zde plánujeme oběd v restauraci Na Pekárně, kterou provozuje proslulý kuchař Václav Frič. Tento šampión je kamarád Zdeňka Pohlreicha nebo Romana Vaňka, v jehož Prakulu několik let pracoval. Restaurace je to ale malá, a při pohledu na zaplněné parkovišťátko auty s pražskými značkami se obáváme, že se do hospody nevejdeme. Obavy jsou oprávněné, uvnitř je nabito k prasknutí. Personál nás ale odkazuje na zahrádku, kde se sedí na pařezech. Naštěstí už není moc zima, tak se tam dá sedět. Ostatně nesedíme tam sami, ale také pár místních. Uvnitř jsou přespolňáci z Prahy. Zajímavé je, že nevedou jídelní lístek, ten je napsán křídou na tabuli u výčepu. K jídlu volíme telecí líčka s bramborovou kaší (Ivan), kančí se šípkovou omáčkou a bramborovými plackami (já). Jídla nejsou nejlevnější, stojí kolem 200,- korun, ale jsou vynikající. Za chvíli přichází i maestro Frič optat se, co jsme si dali. Ivana plácá po zádech, že líčka byla skutečně volba gurmána, na moji šípkovou opáčí že taky dobrý. Jídla máme na stole během chvilky, všechna Fričova jídla na Pekárně jsou hotovky.

Za necelou hodinku vyjíždíme zpět trasu. Nechce se nám ještě vracet do Prahy, tak směřujeme další cestu přes Kostelec nad Labem, kde se napojíme na polabskou cyklotrasu 0019. Po ní se přesunujeme do Brandýsa nad Labem, odkud již otáčíme směr na Prahu. Z Brandýsa vede do Prahy několik tras. Po té nejkratší je to k hranicím Prahy v Kbelích asi 10 kilometrů. Jede se po cyklotrasách číslo 8196 a 0034 okolo zámku Ctěnice. Ve Kbelích objíždíme zdejší letiště a pak sjíždíme kopec ke Stanici metra B Rajská Zahrada. Zde se již napojíme na magistrální trasu A26 vedoucí okolo Rokytky zpět do Troji a Císařský ostrov. 

Délka: 74 km

Obtížnost: lehká, pouze mírná stoupání, nejtěžší stoupání v Máslovicích, 80% trasy po silnici


Mapa trasy na www.sportstracker.com

Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)
Cyklotrasy Praha-Máslovice-Čelákovičky (za kuchařem Fričem)