Cyklotrasy - Lovosice - Bílina - Duchcov - Milešov
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Cyklovýlety
- Vytvořeno 26. 8. 2015 12:12
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1833
Dnešní trasa vede do cyklisticky celkem neprobádaného Ústeckého kraje. Nevedou tady žádné dlouhé asfaltové chodníčky mezi vinicemi jako na jižní Moravě nebo cyklistické dálnice jako na pražské Vltavské cyklotrase A2. A to je vlastně celkem dobře. Jako cyklotrasy jsou zde vedeny především silnice III. třídy s malým provozem. Za to se projedete zajímavou krajinou.
Trasa začíná na nádraží v Lovosicích, kam se přesouváme ranním osobním vlakem z Prahy. Jelikož staví doslova všude, jede sem přes hodinu a půl. Ale již jsme na nádraží v Lovosicích, je 8. 8. 2015 a čeká nás horký den.
Přes Lovosice se poměrně rychle vymotáváme, podjíždíme dálnici D8 a přes Režný Újezd začínáme mírně stoupat dalších asi 20 kilometrů. Po levé straně máme vrch Lovoš, v dálce se tyčí Milešovka. Čeká nás krátký sjezd do vsi Medvědice, kde si na návsi dáváme kratší pauzu. Bude totiž následovat prudší stoupání na 4 kilometrech okolo 180 výškových metrů. Naštěstí se jede lesem, tak do nás nepraží sluneční paprsky, které od rána postupně ale jistě zvyšují svoji intenzitu. Vrchol je na kraji vsi Lukov a odtud následuje zase klesání celou obcí. Silnice je dobrá, rovinka, takže trháme rychlostní rekordy. U mě konkrétně je to 63 km/h. Myslím, že jsem ještě doposud z kola víc nevytáhl.
Před Hrobčicemi se nám naskýtá pěkný výhled na náhorní plošinu, v dáli jsou vidět Krušné hory. Za Hrobčicemi cesta dále klesá až do města Bílina, které se nachází v pouhých 280 metrech nad mořem (v Lukově jsme byli téměř v 600 metrech). Zajíždíme do centra na Mírové náměstí. Nad ním se tyčí zámek, který byl přestavěn z gotického hradu v 17. století rodem Lobkowiců. Těm ostatně zámek patří dodnes, byl jim vrácen v restituci. Zámek je veřejnosti nepřístupný.
Obědváme v hotelu U Lva. Mají tu zahrádku s výhledem na náměstí a ceny jsou velmi přijatelné. Opodál posedává u stolu skupinka tlustých plešounů, kteří neustále někam telefonují a divně na nás koukají. Asi po hodině naskáčou do svých SUV zaparkovaných před restaurací a odjedou kdovíkam. Nejspíš parta severočeských lobistů-kmotrů. Servírky se totiž k nim chovají s velkým respektem. Okolo jedné odpolední se vydáváme na cestu i my. Naskáčeme na kola a odjíždíme k obřímu povrchovému dolu Bílina, nacházejícím se nad městem. Čeká nás opět velmi táhlé stoupání cca 150 výškových metrů na čtyřech kilometrech. Jsme na kopci, ale důl není vidět. Je skryt za valem a ke všemu se pod valem táhne plot. Jeho stav ale není valný, tu a tam se v něm nacházejí díry. Přijiždíme k vjezdu, u kterého se nachází opuštěná bouda vrátnice. Dovnitř tamtudy vjíždí Tatra a za Tatrou nenápadně i my. Ocitáme se na hraně dolu Bílina. Jeho rozloha je obrovská, ale na úplné dno dolu vidět není. Asi kilometr od nás jedno z obřích rypadel těží uhlí, opodál stojí jedno opuštěné a vypnuté. Kousek od nás jezdí náklaďáky ale jejich řidiči si nás nevšímají. Kdybysme se ale odvážili dál a zmerčila nás ochranka, tak budou asi problémy. Chvíli pozorujeme cvrkot dolu a pak se vracíme na silnici. Hrozně mě zajímá, čím jsou obří rypadla poháněna. Pro toho, kdo neví jako já, tak jsou to elektromotory a k jejich pohonu za sebou rypadla táhnou tlusté kabely s velmi vysokým napětím.
V obci lom se potkáváme s účastníky cyklistického závodu, kteří v hrozném vedru šlapou zuřivě do pedálů. Jedná se o závod s názvem Krušnoton startující v Teplicích. Závodníci na nejdleší trase musí ujet 250 km, což je v 38 stupních Celsia ve stínu úctyhodný výkon. Krušnotonisti nás předjíždějí, Ivan se s nimi pokouší závodit, do kopce dokáže držet tempo, ale na rovině a z kopce nemá šanci.
Přijíždíme do Duchcova a občerstvujeme se v Pivnici Haaro, temném kutlochu, který má naštěstí zahrádku. V Duchcově se nachází státní zámek (německy Dux), přestavěný v 16. století Lobkowici z původní tvrze. Pak byl odkoupen Josefem Janem z Valdštejna. Mezi lety 1785 a 1798 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, který zde sepsal své paměti a zemřel jako osamělý 4. června 1798. V roce 1921 Valdštejnové v rámci pozemkové reformy prodali zámek státu a od té doby je veřejně přístupný.
Z Duchcova pokračujeme do Hostomic, Ohníč a Bžany. V Mošnově mě přepadá krize z nekonečné jízdy na pražícím slunci. Vodu sice mám, ale je odporně teplá. Pod cyklistickou přilbou je navíc vedro k zalknutí, tak se jdu opláchnout do nepříliš vábně vypadajícího Lučního potoka. Naštěstí nezapáchá a vyrážku z něj nakonec také nemám. V Kostomlatech pod Milešovkou ale už musíme zastavit na doplnění tekutin. Chceme něco studeného stůj co stůj. Naštěstí je otevřená hospoda v Radovesické ulici, kde se svlažujeme čepovanou jablečnou limonádou.
Sice to ještě nevíme, ale čeká nás nejnáročnější stoupání. Z Kostomlat z cca 463 metrů nad mořem na rozcestí Kamenný vrch do 653 metrů nad mořem. To vše na pouhých 5 kilometrech. Proti nám se navíc z kopce řítí závodníci Krušnotonu. Působí to dost demotivačně. Naštěstí už je tu vrchol a role se obrací. Frčíme dolů a proti nám supí další Krušnotonisté. Z Milešova ještě následuje kratší stoupání a pak se již jede z kopce. Okolo Kocourova, přes Režný Újezd až k lovosickému nádraží, kde jsme zhruba v půl šesté.
Celkově vzato velmi pěkný výlet, který krapánek kazila pouze vysoká teplota. Severočeská krajina si rozhodně zaslouží cyklistickou pozornost.
Délka: 75 km
