Vstáváme do zamračeného rána. Celou noc pršelo, teď už jen krápe. V devět vyrážíme směrem Chyše, kde hodláme navštívit vyhlášený pivovar, téměř skoro stejnou cestou jako jsme přijeli z Rabštejna. Trochu se nudím, tak mě Honza hecuje k individuálnímu “fakultativnímu výletu” na stolovou horu Vladař. Výzvu přijímám a odpojuji se od výpravy a mířím do vsi Vladořice, kde začíná stoupání na Vladaře.
Cesta se vlní kolem hory, ale asi jen do poloviny. Pak se musí po žluté stezce poměrně strmě nahoru lesem, takže už musím tlačit. Jsem na vrcholu Vladaře. Všude je hustá, asi 2 metry vysoká tráva a pár stromů. Asi 15 minut mi trvá nalezení jediné vyhlídky dolů. Svah hory je totiž pokryt neprostupnými křovinami a listnatými stromy přes které není nic vidět. Cestou zpět z vyhlídky mě napadne zkrátit si cestu jakýmsi chodníčkem vyšlapaným pravděpodobně koňmi. Těmito chodníčky je hora poměrně hustě protkána a tak zoufale bloudím ve vysoké trávě asi 20 minut, než se mi podaří nalézt opět žlutou stezku, která vede dolů (pak že se nedá ztratit na vrcholu hory, bloudění je dobře vidět na GPS mapě, jak jsem celý vrchol objel nechtěně dokola).
Stolová hora Vladař nedaleko Žlutic je výraznou dominantou v krajině. Není tedy divu, že lidé již v dávných dobách využili strategické polohy Vladaře k osídlení. Před více než třemi tisíci lety se zde začal systematicky budovat komplex hradiště, jehož poloha představuje úctyhodných 116,3 hektaru a systém opevnění mohutných příkopů a valů čítá dohromady 18,5 kilometru. Dodnes nevíme, kdy přesně bylo započato se stavbou tak monumentálního sídla, kdo a jak jej vytvořil ani proč došlo na přelomu letopočtu k jeho opuštění a zániku. Jisté ale je, že v době, kdy Egyptu vládli faraónové Nové Říše (mimo jiné i Tutanchámon) existovalo v západním koutě české kotliny dílo na svou dobu a zeměpisnou polohu vskutku fascinující. Hradiště Vladař bylo ve své největší slávě pulsujícím centrem regionu, muselo zde žít a pracovat stovky, možná tisíce lidí. Z historických pramenů je známo, že strategické polohy Vladaře využil také Jan Žižka s husity jako útočiště při útěku před plzeňským landfrídem. Tábořiště zde našlo i švédské vojsko generála Bannera. (zdroj informační cedule Karlovarského kraje)
Sjezd z Vladaře je pak již rutinní, pádím do Chyše za zbytkem cyklistů. Kvůli bloudění mám skoro hodinové zpoždění. V Bohuslavi, kde jsou velké koňské stáje, se napojím na cyklostezku Cesta z města 8, která pokračuje dlouhým sjezdem skoro až do Chyše. Zbytek pelotonu už má druhé pivo a remcá, kde jsem tak dlouho byl. Dávám si taky jedno rychlé Chyšské, je výborné. Vracíme se do Žlutic cyklostezkou číslo 35. Tentokrát přes Žlutice stoupáme serpentinami po silnici, což je daleko pohodlnější než středem města po “kočičích hlavách”. Jedeme po cyklostezce 2279, trasa je opět náročnější, dost se stoupá. Projíždíme Ratiboří, pak malebnou vískou Polom a ghettem neplatičů v Údrči u Bochova.
V Údrči (původní název Udritsch) se nachází kostel svatého Linharta. Byl postaven ve 14.století, v polovině 18.století byl barokně upraven po požáru v roce 1783. Po roce 1945 a odsunu sudetských Němců přestal být udržován a chátral. Až v letech 1998-2009 proběhla za finanční pomoci bývalých německých obyvatel Údrče celková rekonstrukce.
Pak pokračujeme cyklotrasou 2233 až ke křížení se silnicí 198 a poté přes vesnice se zajímavými zvířecími názvy Teleč a Kozlov do Číhané. Jedeme bez větších zastávek krásnou krajinou Bochovské vrchoviny. Na rozcestí Červený kříž asi 3 kilometry za Rybničnou jsme u konce dnešního stoupání. Odtud se pojede jen dolů. Sjíždíme do vsi Pila, kde nás čeká už opravdu poslední kopec a to do místní hospody. Sedáme si a zahrádku, lépe řečeno na zahradu u domu, na kterém je nápis Restaurace. Obsluhující paní je zpočátku nepříjemná, ale když zjistí, že kromě piva si dáme i tlačenku a utopence, zjihne. Ceny příjemné, za 20 deka tlačenky a 2 piva platím stovku včetně tuzéru.
Pokračujeme směr Karlovy Vary kolem letiště Olšová vrata, kde stojí soukromý tryskáč Gulfstream, kterým dorazil na filmový festival Mel Gibson. Z Hůrek sjíždíme dlouhými serpentinami Pražské ulice až do karlovarského centra. Právě probíhá 49. Filmový festival. Samozřejmě nám to nedá a jdeme se podívat k hotelu Thermal, zda tam nezahlédneme Jiřího Bartošku. Ten má ale asi jiné povinnosti. Pochodujeme po nábřeží řeky Teplé, k našemu zklamání je ale kvůli festivalu uzavřena Vřídelní kolonáda, tak se vracíme zpět k Thermalu. U Hadího pramene si tankuji minerálku do 1,5 litrové petky. Voda teče čůrkem, tak mi to trvá asi pět minut. Tím pádem se za mnou vytváří fronta lázeňských hostů s pohárky. Jelikož se blíží sedmá večerní a do cíle je to ještě asi 15 kilometrů, bude nutno jet “dýku” po silnici 222, aby nám nezrušili ubytování, které máme zajištěno v penzionu Na Špici v Radošově. Držíme tempo okolo 30 km/h a za půl hodiny jsme na místě. Recepční má sice nějaké komentáře, že pokoje už skoro přepustila někomu jinému, ale ty nebereme v potaz. Penzion je to dost zašlý, patří k němu ještě vodácký kemp. Ceny ovšem přijatelné, za ubytování platíme 250,- korun / osoba + 100,- korun za snídani.
Délka: 83,8 km
Obtížnost: střední, časté stoupání, ale po silnici
Trasa:
Žlutice - silnice 205, cyklotrasa 35
Vladořice - červená stezka
Vladař - 693 metrů
Bohuslav, Chyše - cyklotrasa 2278
Žlutice - cyklotrasa 35
Ratiboř - cyklotrasa 2279
Polom - cyklotrasa 2279
Údrč - cyklotrasa 2233
křížení se silnicí 198, směr vlevo
Teleč, Kozlov - silnice 198
Bochov, Kozlov rozcestí - doprava silnice 19814
Mirotice, Číhaná - doprava cyklostezka 2034
Bochov, Číhaná rozcestí - doleva silnice 208
Javorná - doprava
Rybničná, rozcestí Červený kříž, Pila
Pila - doleva cyklostezka 2288
Kolová - cyklostezka 2288
Karlovy Vary - Hůrky - silnice 20811
Karlovy Vary - pražská silnice
Karlovy Vary - Kyselka - Radošov - silnice 222
