Nekonečné molo v Parnu
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Estonsko
- Vytvořeno 13. 9. 2017 8:39
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 1346
V noci pod guesthousem v Parnu vyřvávali nějací hosté přicházející asi z hospody a pak už byl klid. Noc byla ale nezvykle krátká . Slunce zapadá ve 21:46, ale je vidět skoro do půlnoci. Oficiální východ slunce je v 05:08, ale vidět je již od čtyř. Po snídani necháváme auto před hotelem a jdeme projít Parnu pěšky. Procházíme kolem budovy aquaparku – největšího v Estonsku. Okolo jezdí muž na sekacím traktůrku, o trávníky se totiž v Pobaltí všude pečlivě pečuje.
Před vstupem na pláž si ještě dáváme kolečko po jakámsi biotopu, ve kterém se pasou urbanizované krávy. Je to pro ně asi dost náročné, jelikož biotop je z poloviny bažina. Městská pláž v Parnu je rozlehlá, měří několik kilometrů. Protože je ale odliv, moc lidí se nekoupe. Voda není úplně studená, ale moře je velmi mělké. Pokračujeme v chůzi po pláži, pak tam najednou nikdo není a v okolí se začínají pohybovat starší ženy kyprých tvarů. Nahé. Procházíme totiž územím ženské nudapláže, označené „ladies beach“. Nevšimli jsme si cedule na kraji. Policajty na nás, ale nevolají a tak jdeme dál.
Je tu konec pláže. Zde se do moře táhne dlouhé umělé molo, tvořené balvany. Rozhodneme se jít na konec mola, trvá to snad hodinu. Do toho pěkně praží slunce, ale pohled z konce mola na Parnu je jedinečný. Cesta z mola zpátky na pevninu je pocitově kratší, už máme v hopsání po kamenech určitý gryf.
Centrum města Parnu je malé. Dá se projít asi za půl hodiny. Vracíme se zpátky parkem k pláži k historickým budovám lázní. Je zde vyhlášená restaurace Steffani Suve, na vstup se ale čeká fronta. Jdeme jinam. Je to sice dále, ale vyplatí se to.
Rastaurace C.F.Hahni Pubi se nachází v ulici Riia Maantee, kousek od našeho Laine Guesthouse, kde máme zaparkované auto. Na zahrádce je volný stůl, tak si objednáváme dobroty. Polévku „seljanka“ a smažená prasečí ouška. Seljanka je taková poloruská polévka ve stylu boršče, prasečí ouška s chlebem jsou delikatesa.
Nasyceni nasedáme do auta a vyjíždíme zhruba na dvousetkilometrový úsek do Tallinnu. Po cestě se nic zvláštního nestalo, snad až na pár předjíždějících manévrů. Toyota celkem rychle akceleruje a tak si ve stylu pobaltských řidičů vychutnáváme několik slabších vozů.
