Web Cestovatele - Na běžkách z Jizerky na Smědavu

Jste zde: Hlavní stránka

Lyžování

Na běžkách z Jizerky na Smědavu

Hodnocení uživatelů:

/ 0

Podrobnosti: Kategorie: Lyžování; Vytvořeno 19. 2. 2016 8:00; Napsal Lukáš Musil; Zobrazeno: 911

I přes ne zrovna příznivé sněhové podmínky jsme se rozhodli vypravit na jednodenní běžkařský výlet do Jizerských hor. Vyjeli jsme z Prahy v sobotu za svítání, abychom po deváté již parkovali na hlavním parkovišti osady Jizerka. Platí se slušných 50 korun na den.

Tak honem nasadit běžky a jdeme na to. Radek má běžky na bruslení, takže nám za chvíli mizí, s Honzou se shodneme, že pojedeme klasiku ve stopě. Po Jizerské magistrále zdoláváme první kilometry. Lidí je tu celkem dost a hodně z nich jede slušným tempem. Za necelou hodinku jsme u Kiosku na rozcestí.

V Kiosku mají základní sortiment nápojů a potravin. Zajímavostí je, že cenu za občerstvení si určoval zákazník. Více o Kiosku zde. Jestli to stále platí, nevíme, jelikož jsme si tam nic nekupovali.

Před Kioskem stačím ještě předvést pěkný držkopád, když se mi zamotají při sjezdu a přeskakování ze stopy do stopy nohy. Od Kiosku je to již kousíček k chatě na Smědavě. Jsme tam asi v půl dvanácté, nikdo z nás ještě nemá pořádný hlad, tak se rozhodneme ještě oběhnout (nebo objet?) horu Jizeru. Bereme to z pravé strany, takže nás čeká celkem slušný tříkilometrový stoupák s převýšením asi 150 metrů.

Stoupání končí u Knajpy, kde si dáváme 3 šálky teplého čaje. Venku. Uvnitř je totiž nacpáno k prasknutí. Po přestávce objíždíme Jizeru zleva zpět na Smědavu. Cesta je pozvolná, místy stoupá, místy klesá, ale nic prudkého. Na Smědavě tentokrát zastavujeme, budeme obědvat.

V chatě je celkem plno, obědvat chtějí totiž všichni. Na jídlo se čeká cca 5 minut, což není tak hrozné. Horší je to s čekáním na jedinou otevřenou pokladnu. To trvá asi 10 minut, takže ke stolu se dostáváme skoro se studeným jídlem. Nacházíme místo u stolu dole, ale dá se jít i nahoru, kde jsou 3 menší místnosti se stoly označené jako jídelny.

Okolo druhé vyrážíme zpět na Jizerku. Hned pár set metrů za Smědavou mě ale stihne jakási touha se ještě trochu projet jinudy a tak se stáčíme doleva, směrem Předěl. Na Předělu jsme chtěli zatočit doprava, směr Jizerka, ale ouha, nejde to. Mám v mobilu nějakou zmatenou mapu. Musíme se vrátit zpět na magistrálu . Honza se zlobí, že špatně naviguju, ale je to jen chvilkový amok.

Vracíme se na rozcestí a odtud jedeme na Jizerku. Daří se nám najít jinou cestu, než kterou jsme přijeli, takže se nevracíme stejně.

Radek nám stále mizí v dáli, s Honzou urputně pokračujeme stopou. Chvílemi se pokoušíme bruslit, ale když to neumíte pořádně, je to strašně namáhavé. Radši opět buldočíme ve stopě. Radek se za půl hodiny vrací, prý na nás čekal na Jizerce u chaty Pešákovna a byla mu zima.

Od Pešákovny je to na Jizerku již kousek. Výlet zakončujeme v chatě Jizerka, ve strašně příjemné rustikální hospodě s příjemnou obsluhou (ta už není rustikální).

Do Prahy vyjíždíme skoro za tmy, parkoviště už je vylidněné a za necelé dvě hodiny jsme doma.