Z Polska do Bedřichova na běžkách
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Lyžování
- Vytvořeno 16. 2. 2017 21:30
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 745
Výlet začíná v Liberci, kde v sobotu po osmé ráno před nádražím parkujeme vůz. Do odjezdu „RegioSpideru“ ve směru Szklarska Poreba zbývá 15 minut. Vystupovat budeme v polských Jakuszycích odkud pojedeme na běžkách zpět do vlasti. Parkovné u nádraží stojí 20 Kč na hodinu, ale v sobotu pouze do 13,00. Takže je nutné tam naházet stovku. Vlakové lístky pro 3 osoby stojí 203 korun. Regiospider je narvaný lyžaři a v zatáčkách sebou nepříjemně hází. Netrvá to dlouho a už způsobujeme první incident.
Neprozřetelně ukládáme lyže do polic na zavazadla nad sedadly a ve zmítajícím se vlaku se lyže postupně posouvají, až ta Honzova sletí a mine jen o centimetry hlavu průvodčího. Ten ale dělá, že nic neviděl a tak lyži před nazlobenými zraky cestujících házíme zpět nahoru. Do konce cesty už naštěstí nesletí.
V Jakuszycích necháváme odjet osazenstvo vlaku a jedeme „mazácky“ poslední. První část trasy, k chatě Orel, vede víceméně po rovině a ve stopě. Radek nám po chvíli mizí vepředu, má holt natrénováno. My s Honzou ale taky předjíždíme pár opozdilců, na což jsme patřičně hrdí. Na chatě Orel dáváme „jedno“. Vyhrabal jsem totiž doma několik polských mincí, které my zbyly z různých polských „misí“ z minula. Lahváč značky Miloslav chutná celkem dobře, cena 6 zlotych.
Pokračujeme v cestě směrem k české hranici. Hranici zde tvoří řeka Jizera a po jejím překročení jsme zpátky v Čechách. Následuje nepříjemný stoupák a pak lehký sjezd k osadě Jizerka. Následuje oběd na chatě Jizerka, respektive v Hostinci pytláka Hennricha. Panuje zde příjemná atmosféra, máme to vyzkoušené již od minula. Ceny jídel příznivé, kolem 100 korun. Jídelní lístek je psaný na tabuli a dole je vtipná poznámka – „Hranolky nevedeme, mekáč je v Liberci“. V příjemné atmosféře nějak rychle utíká čas a najednou zjistíme, že jsou dvě hodiny odpoledne a my jsme pouze ve třetině trasy. Do Bedřichova nás čeká ještě 20 kilometrů.
Bude nutno nasadit rychlejší tempo a moc nezastavovat. Za Jizerkou to ještě jde, k chatě Smědava je to víceméně po rovině a pak následuje kratší sjezd. Zde nás oslovuje jakási dáma. Radek totiž vypráví, jak předjížděl nějakou slečnu a ona, když ji míjel, zničehonič vyskočila ze stopy, takže ho málem srazila. Říkám jen tak z legrace a čistě obrazně, „tak si měl říct uhni ty krávo“. Dáma má ale nulový smysl pro humor a praví: „vy jste teda miláček, říct to mě, tak uvidíte“. Nevrle na ní koukám, ale ona si chce jen povídat. Začínáme stoupat na horu Jizera, takže Radek nám ujíždí a my s Honzou děláme, že dámě nestačíme, takže si přestává povídat a jede napřed. Cestou ji pak ještě předjedeme. Naposledy si chce povídat u stánku Knajpa, ale to už nám naštěstí přeje jen šťastnou cestu do Bedřichova. No hurá.
Ještě chvíli stoupáme. Pak naštěstí následuje sešup k Josefovu dolu. Zde má Honza bouračku se psem. Před námi a chvílema za námi totiž jede paní s dítětem a psem na vodítku (je to černý labrador). No a v jistém okamžiku při sjezdu se paní zastaví. Vyjede sice způsobně mimo stopu, ale pes stojí stále ve stopě a civí někam do lesa. A proti stoupají bruslením další dva lyžaři. Honza se musí rozhodnout během okamžiku. Buď nabere psa, nebo narazí do paní, srazí se s protijedoucími běžkaři nebo to radši položí. D je správně. Já jsem naštěstí v bezpečné vzdálenosti a tak to stačím ubrzdit.
Pak se zastavujeme před osadou Kristiánov, paní nás dojíždí a za psa se omlouvá. Pes chvíli kouká a pak se pozvrací. Asi se taky omlouvá nebo toho má dost.
Za Kristiánovem už jsme skoro v Bedřichově a po několika minutách dojíždíme na stadion. Bus do Liberce příjíždí za 20 minut a je narván k prasknutí. Třicet minut cesty na nádraží do Liberce je věčných. V Liberci jsme krátce po šesté, autobusové nádraží je jen kousek od vlakového, ke máme zaparkováno auto.
MAPA VÝLETU NA WWW.SPORTS-TRACKER.COM
