Facebook

Liběchov - Kokořín - Mělník

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Dnešní trasa má více kilometrů, takže je vhodnější spíš na léto, kdy jsou delší dny. Jelikož na Mělník a potažmo do Liběchova nevede žádné rozumné vlakové spojení, použijeme autobus z nádraží Holešovice. Kupodivu je v sobotu ráno narvaný k prasknutí, ale zase překvapí příjemná cena jízdenky do Liběchova, pouhých 54 korun. Přesně v 09,00 vystupujeme v Liběchově na náměstí Václava Levého. Kdo neví, kdo byl Václav Levý, tak vězte, že sochař, učitel Josefa Myslbeka. Jeho dílem jsou ve skále vytesané čertí hlavy, které se odsud nachází nedaleko a samozřejmě i spousta dalších, propracovanějších soch.

 

Z náměstí se můžeme podívat do zahrad místního barokního zámku Liběchov, které jsou volně přístupné veřejnosti. Zámek pochází z 16. století, kdy byla do podoby zámku přestavěna původní okrouhlá vodní tvrz. V první polovině 18. století byl barokně upraven. V roce 1801 koupil zámek textilní podnikatel Jakub Veith a nechal zámek přestavět do klasicistního stylu. Po něm zdědil zámek jeho syn Jakub a není bez zajímavosti, že zaměstnal jako kuchaře Václava Levého. Právě Antonín Veith poslal talentovaného Levého do sochařského učení do Mnichova. Veith se ale dostal do finančních potíží a musel zámek prodat hraběcímu rodu Lippe. Od hraběnky Lippe jej v roce 1920 koupil František Homolka, majitel velkého železářství v Roudnici nad Labem. V roce 1938 byl Liběchov zabrán jako část Sudet Německem a v průběhu 2. světové války sloužil zámek jako lazaret Wehrmachtu. V roce 1949 byl znárodněn komunisty, od roku 1967 byl přidělen Náprstkově muzeu, které zde vytvořilo expozici asijských kultur. Zámek byl těžce poškozen povodněmi v roce 2002 a do dnešních dnů nebyl opraven.

Od zámku se vydáme po zelené stezce směrem Tupadly. Ta vede po břehu říčky Liběchovka,  z větší části přírodní rezervací nazvanou Mokřady dolní Liběchovka. Naším cílem je rozhledna Slavín, nacházející se nad Tupadly. Bohužel není veřejně přístupná, patří buddhistickému meditačnímu centru, ale jedná se o jednu z našich nejpozoruhodnějších rozhleden. Původně zde totiž Antonín Veith plánoval postavit zámek s šesti věžemi, avšak po jeho smrti zůstalo u dokončení pouze jedné. Věž začala sloužit jako rozhledna a u toho zůstalo až do roku 1940. Poté připadl areál zámku Slavín Výzkumnému ústavu půdy a ten ho celý pro veřejnost uzavřel. Od té doby je rozhledna veřejnosti nepřístupná.

Od Slavína pokračujeme stále po zelené stezce polní cestou, která následně mizí v lese. Po pár desítkách minut narazíme na soustavu betonových bunkrů lehkého opevnění vzor 37 tzv. řopíků (podle zkratky ŘOP – Ředitelství opevňovacích prací, které stavbu bunkrů před 2. světovou válkou řídilo). Tyto řopíky patřily do soustavy opevnění  zvané Liběchovská příčka. Ta měla být pro československou armádu posledním záchytným bodem před Prahou v případě proražení pohraniční linie opevnění nepřítelem.  Řopíků se v tomto úseku Liběchovské příčky nachází 27.

Na rozcestí Království zahneme doprava na modrou stezku směrem Vidím. Ta nás zavede ke zbytkům skalního hradu Starý zámek. Nezbylo po něm skoro nic, dá se na něj sice vyšplhat, ale ani výhled do okolí není valný. Pokračujeme po modré kolem jakési opuštěné usedlosti a před vsí Vidím narazíme na nečitelný oplocený pomníček. Je to památník letecké havárie z 23. 9. 1952, kdy pilot Leteckých opraven Kbely, Eduard Kříž, zalétával po opravě vrtulovou stíhačku Aero S-199 (po válce v Československu vyráběný Messerschmidt Bf-109). Létal nad mraky, ztratil orientaci a chtěl oblačností prolétnout níže, aby se zorientoval. Bohužel to udělal ne příliš šťastným způsobem střemhlav a narazil do země. Pak již je na dohled ves Vidím, projedeme okolo zrekonstruovaného historického vodojemu a po hlavní silnici přijdeme z místnímu zámku. Barokní  zámek Vidím byl postaven v polovině 18. století rodem Schwertz-Sporků. Zámek je obklopen anglickou zahradou a v současnosti slouží jako domov seniorů.  Pokračujeme dál přes náves, kde se nachází pseudogotický kostel sv. Martina, postavený v roce 1878. Pak již seběhneme z kopce a pokračujeme lesem mezi pískovcovými skálami. Modrá stezka nás zavede až do vsi Jestřebice, odkud pokračujeme po zelené směr Kokořínský důl. Cesta vede lesem mezi pískovci. Pak přijdeme ke skalnímu hradu Nedamy. Skalní hrad to ale ve skutečnosti není, jedná se o dvě jeskyně, sloužící jako úkryt během třicetileté války. Odtud musíme z kopce dolů do Kokořínského dolu. Projdeme okolo hradu Kokořín, respektive si uděláme menší zacházku k hradu. Kratší a strmější cestou je to jen 500 metrů s převýšením asi 75 metrů.

>
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník

Od Kokořína pokračujeme po červené stezce okolo řeky Pšovky. Stezka vede střídavě na levé i pravé straně silnice. Po chvíli dojdeme k rybníku Harasov. Cesta prudce vystoupá na skálu nad rybníkem, odkud je krásný výhled. Na protějším břehu se nachází zchátralá opuštěná budova, snad bývalý penzion nebo hotel. Jak cesta prudce vystoupala, tak zase sklesá ke zbytkům skalního hradu Harasov. Ten byl postaven v první polovině 15. století, od počátku 17. století je již veden jako opuštěný. Dochovali se z něj pouze sklepy, ze kterých je dnes soukromé rekreační obydlí. Samozřejmě s doplněnými vysekanými okny.

Odtud pokračujeme stále po červené vedoucí po březích Pšovky. Cesta se proplétá mezi různými pískovcovými útvary, až narazí na železniční násep. V době naší cesty byl zrovna bez kolejí, probíhala rekonstrukce trati. Takže se po náspu dalo pohodlně dojít až k nádraží Lhotka u Mělníka, které vypadalo za večerního šera bez kolejí a vlaků velmi apokalypticky.

Ze Lhotky se budeme již vracet na Mělník, ale zbývá ještě přes 10 kilometrů. Jdeme po červené trase, která křižuje pole až k rozhlasovému vysílači z roku 1983 měřícímu 152 metrů. Stojí na místě původního menšího vysílače z roku 1937, odkud Český Rozhlas vysílal v německém jazyce pro Sudety. V padesátých letech minulého století z něj přes den vysílala komunistická stanice hvězda, večer sloužil k rušení vysílání stanice Svobodná Evropa.

Jelikož už je skoro tma, dá se podle vysílače docela dobře orientovat. Přecházíme rušnou silnici a mizíme v lese. Jdeme stále po červené, ale není již nic vidět. Je úplná tma, jelikož jsme si zapomněli čelovky. Pro příště už budu mít v batohu moderní turistickou sadu poslední záchrany, skládající se z čelovky, sirek a nožíku.

Konečně vylézáme z lesa a míříme do mělnické ulice Chloumecká vedoucí až do centra Mělníka. Dojdeme až na sídliště Pivovar, odkud si to zamíříme doleva na autobusové nádraží, odkud nás v 19:27 odváží zpět do Prahy dálkový autobus patřící ČSAD Česká Lípa.

Délka výletu: 40 km
Čas výletu: s krátkými přestávkami 10 hodin

Mapa výletu zde

Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník
Liběchov- Kokořín - Mělník


You have no rights to post comments