Facebook

Zlatá stezka Českého Ráje

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 


Do Českého ráje, cesta příjemná je. V deset dopoledne vyrážíme tentokrát ze stanice metra Strašnická a čeká nás slabá hodinka jízdy do obce osady Srbsko za Mladou Boleslaví, kde je začátek dnešního výletu. Chystáme se obejít část Českého ráje tzv. zlatou stezkou. Máme naplánovánu trasu o délce cca 20 kilometrů. Cestou se ještě stavíme u restaurace letadlo u Bakova nad Jizerou. Bohužel restaurace již není restaurací. Uvnitř je jen pár stolečků, jinak je trup letadla vyplněn regály s kýčovitými čínskými hračkami. Sortiment občerstvení čítá petky s vodou a limonádou, lahvové pivo, cigarety. Je tu ještě automat na kafe.

Nedáváme si nic a pokračujeme v cestě přes Kněžmost a Branžež do Srbska. Výlet začíná na červené trase, jejíž začátek je opět skryt mezi domky. Pozor značka je nakreslená na laťkovém plotu a krytá křovím. V první části trasy máme v plánu vylézt na skálu Sokolka, ale štěstí nám nepřeje. Na Sokolku se nesmí. Kolem celého skalního útvaru jsou po stromech připevněny cedule, které hlásají „Nařízením správa chráněnné krajinné oblasti Český ráj se zakazuje přístup veřejnosti do části území Sokolka“. Sokolka byla v posledních 10 letech zcela zničena vysokou návštěvností, pálením ohňů, rytím do skal a následnou erozí. CHKO Český ráj provádí regeneraci půdního povrchu, rekonstrukci vegetace a protierozní opatření. Kdy se Sokolka zase otevře se cedule nezmiňuje. Pokračujeme dál po červené k rozcestí Hynšta. Zde se nachází odbočka z trasy ke stejnojmenné motlitebně. Motlitebna je vlastně jen taková umělá jeskyně vytesaná do pískovcové skály. Posilňujeme se na další cestu menší svačinou a pokračujeme dále po červené trase. Cesta pomalu stoupá a dorážíme k první vyhlídce. Výhled do kraje je zde slušný, počasí nám ale nepřeje, i když dle předpovědi mělo kolem dvanácté vykouknout slunce, je stále pošmourno. Z vyhlídky vede cesta příkře dolů po uměle vybudovaných schodech až do vesnice Příhrazy. Zde červená trasa vede přímo jakýmsi zchátralým komunistickým rekreačním komplexem. Je zde i bazén, ale ve stavu odpovídajícím dalším částem rekreačního zařízení. Stoupáme na druhou stranu svahu, nejprve po příkré cestě a poté opět po schůdcích. Při stoupání ještě studuji ceduli o druhové skladbě lesa Českého ráje, na které se píše následující: Odhad původní stromové skladby - dub letní 25%, buk lesní 19%, borovice lesní 12%, jedle bělokorá 9%, bříza bradavičnatá 8%, habr obecný 7%, lípa srdčitá 6%, ostatní 14% Současná stromová skladba - borovice lesní 45%, smrk ztepilý 33%, dub letní 6%, buk lesní 5%, lípa srdčitá 6%, ostatní 11%.

Asi hlavním důvodem přeměny skladby byla mnišková kalamita v 20. letech 20 století, kdy byly původní porosty silně poškozeny polomy a suchem, zničené plochy byly poté zalesňovány smrkem a borovicí. Vylézáme na další vyhlídku s názvem Stará Hrada. Je to původně slovanské hradiště se zbytky světniček a studnou vytesanou ve skále. Pokračujeme po červené trase směrem k Drábským světničkám. Začínáme mít hlad, blíží se už druhá hodina odpolední. Na Krásné vyhlídce se nachází bufet. Je zde ovšem hrozná fronta a po 15 minutách čekání to vzdáváme. Konzumujeme poslední zbytky svačin z našich baťohů a jdeme dál. Z Krásné vyhlídky jsou Světničky už pouze 1,5 kilometru. Cestou ještě procházíme tzv. Studeným průchodem, což je 125 metrů dlouhá průrva ve skále i v létě ledová. Jak sděluje informační cedule " při průchodu se podívejte nahoru, ve válce roku 1866 stály nahoře rakouské dělostřelecké baterie". Studený průchod vznikl posunem okrajové kry pískovcového masivu. Jsou zde trvale zastíněná místa ve kterých se dlouho drží led a sníh. Voda prosakující stěnami také zvyšuje vlhkost průchodu, na dně rozsedliny se totiž těžko odpařuje. Po stovkách kroků za průrvou se už nacházejí Drábské světničky. Místo se jmenuje podle dřevěného středověkého hrádku, založeného pravděpodobně za husitských válek. Název se pravděpodobně odvozuje od domněnky, že se zde ukrývali drábové, což byl středověký název pro loupežníky a zbojníky. Původně zde bylo staroslovanské hradiště, ze kterého se zachovalo 30 světniček. Dá se zde vylézt na několik vyhlídek různou soustavou schodů vytesaných v pískovci a jednoduchých kovových žebříků. Počasí nám už přeje slunce svítí, sice je dálce stále mlžný opar, ale výhled je lepší než dopoledne. Od světniček se už budeme vracet k autu zaparkovanému v Srbsku. Míjíme rozpadlé zbytky Píčova statku a půlkilometrovou odbočkou z červené trasy se jdeme ještě podívat na další vyhlídku s názvem Klamorna. Je to původně hradiště obývané 3000 let před naším letopočtem. Pak se již ubíráme cestou, posléze i necestou zpátky do Srbska. Zpočátku po červené, ve vesnici Skalka měníme na modrou. Cesta se nám ale zdá nekonečná, tak si krátíme cestu lesem a polem mimo trasu. Z pole se vracíme zpět na trasu u studánky Hrdinka. Pokud budete postupovat podle naší trasy polem, držte se od studánky vlevo. Vytéká z ní potok a ten se pak nedá přejít. Ne že by byl tak široký, ale nacházejí se kolem něj mokřady, kde můžete nechtěně zanechat botu. Pak už nás nebaví ani žlutá trasa a jdeme asi tři kilometry po silnici rovnou do Srbska.

 

Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje
Zlatá stezka Českého Ráje

 

 

 

Gastronomické okénko.

V létě se v Srbsku dá asi určitě někde najíst, je zde pár kempů, ale v době našeho výletu, na jaře-zimě , byly kempy samozřejmě zavřené. Nachází se tam také golfový klub s údajně otevřenou restaurací, ale vypadala dost nedůvěryhodně. Popojeli jsme tedy kousek do obce Branžež. Místní restaurace disponovala ovšem velmi omezeným výběrem jídla, dali jsme si pouze čepovanou malinovku, cena vynikající, 20 korun za půllitr. Nakonec jsme si na večeři dojeli až do Prahy do osvědčené restaurace Malešická půda s jejími vynikajícími medovými žebry (cena 210 Kč za skutečně ohromnou porci).     

You have no rights to post comments