Východ slunce na Sněžce
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 26. 6. 2014 20:35
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 3888
Pokud chcete v Čechách prožít něco vyjímečného, tak mezi tyto zážitky patří určitě východ slunce na nejvyšší české hoře. My se tam vypravili poslední víkend v květnu v rámci tréninku na soutěžní horský pochod, takže výlet je poněkud náročnější. Kdo ho nechce, ale absolvovat celý v kuse, dá se pohodlně rozdělit na 2-3 celodenní výlety po Krkonoších. Naše trojčlenná výprava vyrazila z chaty ve Velké Úpě ve 2:07. Na celodenní pochod jsme se vyzbrojili čelovkami, pohodlnými botami, nepromokavou bundou pro případ deště. Na posilněnou jsme měli naložené batohy tatrankami, müsli tyčinkami a namazanými chleby a litrem a půl vody. Nejdřív jsme seběhli z chaty dolů ke kostelu a na rozcestí Javoří mlýn jsme zamířili po žluté trase vzhůru.
Zpočátku to šlo trochu ztuha, nebyli jsme moc vyspaní, ale pak jsme nasadili slušné tempo okolo 4 km/h. Po cca třech kilometrech pochodu kolem Žlebského potoka jsme dorazili na rozcestí Nad Portášovými boudami a po cestě pokračovali dále tmou k chatě Růžohorky a ke stanici lanovky Růžová hora. Po asi dvou hodinách jsme byli již těsně pod Sněžkou a zahájili stoupání na posledním úseku, který vede po uměle vybudovaných terénních schodech. Na Sněžku jsme vylezli asi půl hodiny před rozbřeskem. Museli jsme si nasadit kulichy, jelikož bylo kolem nuly a vanul ledový vítr. Tím pádem pocitová teplota okolo mínus deseti. Martin s Lukášem P. si nasadili rukavice, já jsem fotil, což s rukavicemi moc dobře nejde a tím pádem jsem měl za necelou hodinu pobytu na vrcholu celkem slušně omrzlé ruce, které se mi podařilo kompletně oživit až kolem desáté ranní. Proto všem vřele doporučuji vybavit se na východ slunce na Sněžce kulichem a rukavicemi v každém ročním období. Nemusíte je použít, ale jistota je jistota. Bylo asi 20 minut do východu, když na Sněžku dorazila celkem slušně společensky upravená skupinka Čechů. Zezdola z Úpy to v jejich stavu nemohli vyjít, pravděpodobně přišli z Luční boudy, nebo polské boudy těsně pod Sněžkou. Skupinka poněkud narušila jedinečnost okamžiku, prostě celou dobu něco na sebe pořvávali. Pak ještě dorazilo několik lidí, bylo nás tedy na sledování východu slunce okolo patnácti. Obloha nebyla sice při východu úplně jasná, přesto to byl krásný zážitek.
Po východu jsme se dlouho nezdržovali a zamířili dolů z hory směrem do Polska. Překvapilo nás, že v Polsku vypadají Krkonoše jinak, mají spíš takový alpský nádech. Pokračovali jsme dále kolem boudy Samotnia (schronisko Samotnia) k horskému plesu Maly Staw. Tam jsme dorazili okolo sedmé ranní. Dalším příjemným zjištěním na polské straně bylo, že na ukazatelích mají kromě kilometrů také časy, za které by měl k dalšímu bodu cesty dorazit člověk, který jde průměrnou rychlostí. Pokud jste zdatnější chodci budete potřebovat cca 70 procent času uvedeného na ceduli. Na rozcestí jsme se začali točit zpátky do Čech, cesta stoupala k poledním kamenům (polsky Slonecznik). Dělníci cestu opravovali, což bylo další příjemné zjištění na polské straně Krkonoš. Jde se zde velmi pohodlně, asi dvě třetiny cest, kterými jsme šli, bylo uměle upravených. U Poledních kamenů jsme si dali menší přestávku, především za účelem svačiny. Při dlouhých pochodech je totiž dobré jíst málo, ale často, jedli jsme průběžně asi každou hodinu a půl. Za kameny jsme došli zpět na českou stranu a pokračovali po hodně terénní stezce, která vede po státní hranici na Špindlerovu boudu. Před příchodem k boudě jsme začal již sestup po žluté trase, který končil u Bílého Labe. Bylo kolem deváté ranní a proti nám se valili davy turistů, které po snídani vyrazily na tůru. Dav nás nejvíce zdravil Gutten Tag, v menší míře Dzien dobry, Dobrý den bylo slyšet jen minimálně. K Bílému Labi se šlo celkem dost z kopce, takže začínala dost bolet kolena. Z kopce je to o mnoho horší než do kopce. Nejnižší bod tohoto úseku byl u boudy Boudy U Bílého Labe, odtud jsme pokračovali výstupem na hřeben po modré trase s cílem na Luční boudě. Modrá trasa vede na dohled Bílého Labe, takže můžete vidět různé vodopády, kterými se řeka dere dolů z hor. Na Luční boudě jsme byli okolo jedné odpolední, v nohách jsme zatím měli 30 kilometrů. Restaurace byla klasicky narvaná, ale tři místa se našli. V našich žaludcích se také našli tři místa na zde vařené vynikající pivo Paroháč. Po půl hodince jsme vyšli po červené trase směrem k boudě Výrovka. Na asfaltové cestě mezi Luční boudou a Výrovkou panoval celkem čilý turistický provoz, bylo tam i pár cyklistů. Výrovku jsme minuli a pokračovali k bufetu v Chalupě Na Rozcestí. Tam jsme si dali i něco malého k jídlu. Klobásu nedoporučuji, nebyla rozhodně domácí uzená jak tvrdila cedule, Martin palačinky doporučuje. Odtud jsme vyrazili po červené trase vedoucí po hřebeni k Lesní boudě. Následovala další přestávka, cítili jsme se už poněkud unaveni. Pivo zde mají značky Černá Hora - dobré, ale zvláštní nasládlé chuti. Hospodská zde má také zajímavého domácího mazlíčka – drzou straku obecnou. Po odchodu z Lesní boudy jsme měli v nohách cca 40 kilometrů a Martinovi s Lukášem P. již nefungovala kolena tak jak by měla.
Mně ještě fungovala tak jsem se rozhodl dokončit poslední úsek plánované trasy, výstup na Černou horu sám. Šel jsem po červené trase okolo Hrnčířské boudy a Kolínské boudy (zde mají minizoo s minizvířátky viz. foto). Od rozcestí v sedle pod Kolínskou boudou následovalo asi dvoukilometrové stoupání k Černé boudě a pak již jen slabý kilometr k Sokolské boudě na vrcholu Černé hory. Na vrcholu jsem se ještě krapánek prošel a udělal pár fotek. Lanovka jezdila, ale za pět minut jsem neviděl jediného cestujícího. Zpátky jsem se vydal po žluté trasy, která vede z části po dřevěných chodnících. Bohužel jsem minul, zde vybudovanou rozhlednu, ze které je nejlepší výhled kam jinam než na Sněžku. Na chatu nad Velkou Úpou jsem nakonec dorazil v 18:36, Martin s Lukášem P pár minut přede mnou.
PS. Druhý den jsme se při odjezdu do Prahy stavili v Hostinci na kopečku v Horním Maršově, kterou rozhodně doporučuji. Všichni jsme si svorně dali vynikající kančí guláš, který měli za 90 korun na menu hotových jídel. Obsluha milá, rychlá, profesionální. Pokud pojedete okolo, doporučuji se tam zastavit.
Trasa: 50 km
- Velká Úpa - rozcestí Javoří mlýn nahoru po žluté trase
- Rozcestí nad Portášovými boudami - doleva po žluté trase
- Rozcestí Růžová hora - nahoru po žluté
- Rozcestí Růžová hora - lanovka - Sněžka již na dohled
- Sněžka - vrchol
- Rozcestí Obří důl -dále po polské černé stezce
- Rozcestí Pamieci ofiar lawiny - po žluté stezkce
- Strzecha Akademicka - po modré trase
- Samotnia - po modré trase (tváří se jako zavřená, ale dá se tam bezpečně projít)
- Rozcestí Polana - nahoru po žluté
- Polední kameny - Slonecznik - po červené trase
- Špindlerova bouda - po žluté trase dolů
- Bouda u Bílého Labe - nahoru po modré trase
- Luční bouda - doprava po červené trase
- Chalupa na Rozcestí - doleva po červené trase přes Liščí horu
- Lesní bouda - po červené trase
- Kolínská bouda - po červené trase
- Černá bouda - po žluté trase
- Černá hora - Sokolská bouda - zpět po žluté
- Po žluté trase skrz černohorské rašeliniště
- Vlašské boudy
- Velká Úpa