Zajímavosti města Zlín
/ 0
- Podrobnosti
- Kategorie: Pěší výlety
- Vytvořeno 26. 12. 2014 20:13
- Napsal Lukáš Musil
- Zobrazeno: 3267
Město Zlín je spjato především se jménem průmyslníka Tomáše Bati, částečně také s předsedou komunistického JZD v nedalekých Slušovicích, Františkem Čubou. Zlín byl až do konce 19. století malým městečkem o třech tisících obyvatel. V současnosti má 75 000 obyvatel. Zlom v rozvoji Zlína začal v roce 1894, kdy zde obuvnickou továrnu založil Tomáš Baťa. Po vzniku Československé republiky v roce 1918, se začal Zlín díky Baťovi překotně rozvíjet. Baťa se při výstavbě nového Zlína inspiroval americkou architekturou, která ho fascinovala.
Jeho prvotní zájem o organizaci, produktivitu, strojní vybavení a uspořádání továrních budov amerických firem přinesl Zlínu postupně i propagaci amerického životního stylu a také architektury. Jejich ztělesněním byly mrakodrapy, publikované v novinách firmy Baťa již v průběhu dvacátých let minulého století. V letech 1930-1933 vznikly ve Zlíně stavby, které se svou výškou okolo deseti podlaží staly novými dominantami města (centrální sklad obuvi, obchodní dům, hotel Společenský dům). Důvodem jejich výšky ale nebyly jako v USA ceny pozemků, ale spíše ekonomie vnitřního provozu a urbanistické hledisko. Nová architektura záhy překračuje hranice továrny a začíná dominovat i ostatní typ staveb budovaný firmou Baťa pro obchod, ubytování, školství atd. Odlišně je řešeno rodinné bydlení zaměstnanců. Podle hesla Tomáše Bati – „společně pracovat – individuálně žít“ jsou stavěny sériové cihlové rodinné domky, neomítané, s jednoduchou stěnovou konstrukcí a dřevěnými stropy. Po válce byla firma Baťa znárodněna a po komunistickém puči roku 1948 přejmenována na Svit n.p. Komunisté také radši přejmenovali celé město na Gottwaldov, aby nevzbuzovalo žádné asociace s Tomášem Baťou. Zpět k názvu Zlín se vrátilo až 1. 1. 1990.
A nyní tři věci, které byste si při návštěvě Zlína neměli nechat uniknout:
1. Budova číslo 21, Baťův „mrakodrap“
Sedmnáctipatrová budova má výšku 77,5 metru. Byla postavena v letech 1936-1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Označení 21 udává polohu budovy v areálu továrny (toto označování bylo používáno v USA). Dvojka je umístění v řadě od východu k západu, jednička umístění v řadě od jihu k severu. Ve své době se jednalo o druhou nejvyšší budovu v Evropě. Sídlila zde veškerá administrativa firma Baťa. Celá budova byla po americkém vzoru vybavena klimatizací, což v té době nebylo v Československu vůbec zvykem. V „mrakodrapu“ proto nešlo otevírat okna, tak byl na ochozu umístěn pojízdný koš, ze kterého pracovníci myli okna zvenčí budovy. Unikátní prvkem budovy je Baťova kancelář, umístěná ve výtahu o rozměrech 6x6 metrů. Výtah vybaven samostatnou klimatizací, telefonem a umyvadlem s teplou a studenou vodou (záchodem výtah vybaven nebyl). Po komunistickém převratu v roce 1948 byl „mrakodrap“ používán jako sídlo národního obuvnického podniku Svit Gottwaldov. V letech 2003 a 2004 byl „mrakodrap“ rekonstruován s investicí 630 milionů korun. Nyní v budově sídlí krajský úřad, v přízemí je umístěna historická expozice. V ní můžete vidět Baťův výtah i originální jednotku klimatizace, původně umístěnou na střeše budovy. Na střeše je vyhlídková terasa s kavárnou.
2. Hrad Malenovice
Počátky hradu sahají do druhé poloviny 14. století, kdy zde moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský postavil menší hrádek. Pak byl hrad významně přestavěn. V roce 1431 byl dobit husity, pak byl vlastněn šlechtickým rodem Tetourů z Tetova, kteří hrad přestavěli v renesančním stylu. V roce 1621 byly Malenovice vypáleny císařem Ferdinandem II. Habsburským, jako odveta za pobití císařské jednotky odbojnými Valachy. Roku 1692 koupil malenovické panství hrabě František Karel z Lichtenštejn, který hrad barokně přestavěl. Na začátku 19. století získal hrad rod Šternberků. Ti se ale usídlili na nedalekém zámečku v Pohořelicích a o hrad se starali pouze minimálně. Sloužil jako byty a kanceláře Šternberských úředníků. Při pozemkové reformě ve 20. letech minulého století se Šternberkové zavázali, že hrad opraví. Výměnou za to dostali od státu více pozemků, než na jaké měli právní nárok. S koncem pozemkové reformy však Leopold Šternberk opravy ukončil a hrad dále chátral. Další opravy se prováděly až během druhé světové války, kdy se na ně památkovému úřadu v Brně kupodivu podařilo sehnat finance. Po válce byl hrad zestátněn a byly v něm zřízeny byty zaměstnanců lesní správy. Jako jeden z mála hradů nebyl za komunismu zdevastován, ale opraven. Od roku 1953 na něm probíhaly rekonstrukční práce, veřejnosti je zpřístupněn od roku 1957.
3. centrum Zlína
Okruh začneme na Náměstí Práce pod Velkým kinem. Tento kinosál nechala postavit firma Baťa v roce 1932. Byl navržen městským architektem Františkem Lydie Gahurou. Jeho původní kapacita byla 2200 sedadel, nyní je zredukována na 1010 míst. Každý rok se v něm koná Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Nad kinem se nachází hotel Moskva (původně již zmíněný hotel Společenský dům) z roku 1932, rovněž z produkce Baťova architekta Vladimíra Karfíka. Za povšimnutí stojí pod hotelem stojící, mohutná socha od sochaře Bohuše Jahody, nazvaná „Koželuh“. Třetí dominantou Náměstí práce je obchodní dům Prior, dokončený v roce 1931 podle návrhu F. L. Gahury. Z náměstí se vydáme do Komenského sadu, po levé straně uvidíme budovy Univerzity Tomáše Bati. Dominuje mu Univerzitní centrum, multifunkční budova z roku 2011 navržená architektkou Evou Jiřičnou. Pak přejdeme rušnou tříproudou silnici a ocitneme se na Náměstí Míru. Zde se nachází Zlínská radnice dokončená roku 1923. Ta byla postavena na místě původní renesanční radnice, která v roce 1921 vyhořela. Architektem nové radnice není nikdo jiný než F. L. Gahura. Z náměstí se vydáme ulicí Rašínova a vyjdeme v ulici Dlouhá. Uvidíme tři budovy z tmavého skla. Jsou to tři obchodní domy z roku 1982 od Šebestiána Zeliny, dvorního architekta Františka Čuby, předsedy Agrokombinátu Slušovice. Ačkoliv působí jako kompaktní celek, nejsou vzájemně nijak propojeny. Původně to byly Dům ovoce a zeleniny, Dům obuvi a Dům potravin. Dům ovoce a zeleniny byl provozován Agrokombinátem Slušovice a mimo zeleniny se zde prodávalo i „tuzexové“ zboží. Za komunismu byl přezdíván obchodní dům Čuba. Po Dlouhé ulici se vydáme nahoru a na křižovatce zatočíme doprava na třídu Tomáš Bati. Za sebou zanecháme Městské divadlo Zlín. Bylo dokončeno v roce 1967 jako Divadlo Pracujících. Bylo navrženo architekty Miroslavem Řepou (autorem českého pavilonu na světové výstavě Expo 67 v Montreálu) a Františkem Rozhonem. Naproti divadlu stojí kostel svatého Filipa a Jakuba. Jeho věž postavená roku 1566 je nejstarší stavbou ve Zlíně. Zpátky na náměstí Práce se vrátíme po levé straně třídy Tomáše Bati. Nemineme tak zlínský zámek, nacházející se po pravé straně v sadu Svobody. Zámek byl přestavěn v polovině 16. století z původní gotické tvrze. V roce 1622 byl vypálen uherskými povstalci. Poté byl zakoupen Kryštofem Karlem Podstatským, od něhož zámek roku 1655 zakoupil Gabriel Serényi. Ten však zámek zanedbával a ten chátral. Poté byl zakoupen rodem Rotalů, který na něm provedl barokní úpravy. Poté vystřídal ještě několik šlechtických majitelů, až byl roku 1860 zakoupen brněnským továrníkem Leopoldem Hauptem. Ten na něm provedl některé nepříliš citlivé stavební úpravy, např. nechal zbourat rohové věže. V roce 1929 ho zakoupilo město, od poloviny je používán jako muzeum a prostor pro výstavy.
Od zámku se vydáme směrem k Baťově „mrakodrapu“. Tam už ale nedojdeme, cestu si zkrátíme podchodem po třídou Tomáše Bati. Z podchodu vyjdeme zpět na náměstí Míru, kde procházku Zlínem zakončíme.
Komentáře
:lolo:
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.