Náhodný článek

Letošní první víkend v červenci patřil jako obvykle několikadennímu kolovému výletu. Tentokrát jsme poprvé v historii projeli třemi kraji (Plzeňským, Karlovarským a Ústeckým), najeli nejvyšší počet kilometrů a do cíle dojelo nejméně účastník

...

Facebook

Turecko 2012 - zase Istanbul

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Tak jsem byl zase po čtyřleté pauze vyslán mým zaměstnavatelem vyslán do Istanbulu. Jednalo se o školení jednoho nového online systému na sdílení obchodních informací. Je sice nepřehledný a pomalý, ale stál spoustu peněz, tak se bude používat a basta.. Jelikož ČSA svoji linku do Istanbulu již dávno zrušily, musel jsem letět s Turkish Airlines, jelikož nikdo jiný přímou linku z Prahy nenabízí. Všude jsem na ně četl pochvalné ódy, tudíž jsem 8.5. večer, bez jakýchkoliv obav, dorazil na Ruzyni. Let měl odlétat v 19,15, ale něco se na letadle rozmontovalo a letět se nemohlo. Naštěstí pohotoví technici Turkish Airlines letadlo za 2 hodiny zase smontovali a mohlo se letět.


Dosti líné letušky začaly rozvážet jídlo až v druhé půlce letu, ti, kteří seděli v zadní polovině letadla (včetně mne) dostali jídlo až 20 minut před přistáním. Kdo ho nestihl spořádat za 10 minut, bylo mu promptně zas odebráno. Do Istanbulu jsem tedy přiletěl okolo jedné hodiny ranní, turecká pasovka byla tak na hodinu, plus cesta do letištního hotelu jménem WOW. Takže můj příchod na pokoj se konal ve 02,30, kde už zhluboka chrápal můj polský kolega. S tím jsem musel z důvodu úspory nákladů bydlet. Chrápe skutečně příšerně, zní to jako motor sovětského buldozeru Stalinec. Takže jsem toho moc nenaspal, a ráno hurá na školení a desetihodinová muka prezentací a workšopů.

Naštěstí navečer se šéf ukázal v lepším světle a naplánoval večeři v asijské části Istanbulu. Na přístaviště trajektů do asijské části jsme jeli minibusem, a řeknu vám, jízda po istanbulských silnicích je fakt zážitek. Všichni troubí, což není nic divného, v těhle oblastech, je to normální. Ale další silniční prasárničky na sebe nenechaly dlouho čekat. Nečekaná odbočení do odbočovacího pruhu před jedoucí auta z projíždějícího , jízda zkratkou přes jakési staveniště, jízda uprostřed dvou pruhů, tak že se před vás nikdo nedostane atd.

To mi připomíná ještě historku cestou zpátky od trajektu na hotel. Před námi se srazil autobus Ikarus s nějakým taxíkem a udělali silnici neprůjezdnou. Jelikož to bylo asi jenom 200 metrů od odbočení z hlavní silnice, zahlásil řidič minibusu "dont worry", a začal se uprostřed jednosměrné ulice otáčet. A za ním další a další, a proti nim se řítili ti, kteří z hlavní odbočovali. No, koukali jsme jak ťuhýci, ale kupodivu se všichni z odbočky asi za 3 minuty vymotali, jak ti teprve odbočující, tak i ti otočení jedoucí v protisměru. Jak poznamenal ruský kolega "do teď jsem si myslel, že nejhůř se jezdí v Rusku, ale začínám měnit názor".

To ale předbíhám. Po vystoupení v přístavu následovala asi dvacetiminutová jízda po Bosporském průplavu. Krátká prohlídka místního tržiště spojená s nakupováním a pak na večeři. Ta se skládala asi z 10 chodů a stále ne a ne skončit, když už tři čtvrtiny osazenstva vypadala na zvracení (nikoliv z kvality jídla, bylo výborné, ale to množství) konečně přestali nosit. Pak ovšem následovala perla výletu. Na cestu zpátky do evropské části pro nás přijel pouze 12místný katamarán, který to vzal ještě efektně. Podél zrovna světélkujího mostu přes Bosporskou úžinu. Následovaly asi tři hodiny spánku v kuse, protože mě asi patnáctkrát probudilo chrápání buldozera na vedlejší posteli. Třetí den ještě následovalo školení a pak zase čekání na zpožděné letadlo na letadlo Turkish Airlines do Prahy, při kterém jsem sepsal tyto řádky. Jo, ještě poslední postřeh. Všechny taxíky v Istanbulu jsou značky Fiat :-)    

 

Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012
Turecko 2012